Na konci léta a na podzim se na dlažbě, terase a chodníku objeví zelený povlak. Je to směs řas, mechů a sinic, která se drží ve vlhku a stínu. Jakmile ji smočí déšť nebo rosa, stává se z ní kluzká past, na které snadno uklouzne dospělý i dítě. Většina lidí sáhne po tlakové myčce na plný výkon, jenže ta z dlažby vymete spárovací písek, naruší povrch a problém se pak vrací rychleji. Přitom majitel za úraz na svém kluzkém chodníku může nést odpovědnost. Existuje šetrnější a trvanlivější postup, jak zelený povlak odstranit.
Zelený povlak na venkovní dlažbě je typický pozdně letní a podzimní problém. S ubývajícím sluncem, ranní rosou a podzimními dešti se na kamenných a betonových površích usadí řasy, mechy a sinice. Nejvíc jich přibývá na severní straně domu, ve stínu stromů, pod okapem a všude, kde voda pomalu osychá. Kromě neestetického vzhledu jde hlavně o bezpečnost. Mokrý zelený povlak je extrémně kluzký a je častou příčinou pádů na zahradě, u vchodu a na chodníku. Odstranit se dá, ale způsob rozhoduje o tom, jestli se problém vrátí za měsíc, nebo za rok.
Proč je zelený povlak nebezpečný
Řasy a sinice tvoří na povrchu tenký slizký film, který za sucha není nápadný, ale po navlhčení se stává mimořádně kluzkým. Mech drží vlhkost a nadzvedává se, takže vytváří nerovný a měkký povrch. Kombinace obojího na hladké dlažbě, betonu nebo kameni znamená vysoké riziko uklouznutí.
Nejrizikovější místa jsou schody, nájezdy, dlažba u vchodu a chodník podél domu. Právě tam se lidé pohybují nejčastěji a pád na tvrdou dlažbu může skončit vážným úrazem, hlavně u seniorů a dětí.
Riziko roste na podzim, kdy k vlhku přibývá spadané listí. Mokré listí na zeleném povlaku kluzkost ještě zvyšuje a zároveň udržuje vlhkost, ve které řasy a mech dál rostou.
Kdy za úraz odpovídá majitel
Kluzká dlažba není jen nepohodlí, ale i právní otázka. Podle § 2900 občanského zákoníku má každý povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného. Této obecné prevenční povinnosti se říká generální prevence a vztahuje se i na vlastníka pozemku a přístupových cest.
Prakticky to znamená, že pokud na vaší soukromé přístupové cestě, na dlažbě u vchodu nebo na chodníku, který vlastníte, někdo uklouzne na zeleném povlaku a zraní se, můžete nést odpovědnost za škodu. Poškozený má podle občanského zákoníku právo na náhradu nákladů léčení, ztráty na výdělku a další újmy.
U veřejných chodníků a místních komunikací platí zvláštní režim. Podle § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích odpovídá za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti vlastník komunikace, tedy zpravidla obec. U vlastní zahrady a soukromé přístupové cesty se ale odpovědnost řídí obecným občanským zákoníkem a leží na majiteli nemovitosti.
Ochrana proti takové situaci je dvojí. Udržovat přístupové cesty ve schůdném stavu a mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu, které kryje škody způsobené třetím osobám. Jak funguje pojištění odpovědnosti a kdy chrání majitele nemovitosti, jsme rozebrali v článku o tom, kdy pojistka platí za zaplavený sklep a kdy majitel odpovídá za sousedy.
Proč tlaková myčka není nejlepší volba
Nejčastější reakce na zelenou dlažbu je tlaková myčka na plný výkon. Funguje rychle a povlak z povrchu strhne, ale má tři nevýhody, které se projeví později.
Vymývá spárovací písek. U zámkové dlažby drží jednotlivé kostky na místě písek ve spárách. Silný proud vody ho vyplaví, dlažba se uvolní, začne se bortit a do prázdných spár se snáze uchytí plevel i nový mech.
Naruší povrch. U betonové dlažby, pískovce a měkčích kamenů silný proud narušuje povrchovou vrstvu, zdrsní ji a zvětší póry. V drsnějším a pórovitějším povrchu se řasy a mech uchytí rychleji než na hladkém. Problém se tak vrací dřív.
Nezničí zárodky. Tlaková voda odstraní viditelný povlak, ale mikroskopické zárodky řas a mechu v pórech zůstanou. Bez dalšího ošetření povlak znovu naroste během několika týdnů.
Pokud tlakovou myčku použijete, volte nižší tlak, širší trysku a plochý úhel, ne bodový paprsek zblízka. A po umytí je potřeba doplnit spárovací písek a ideálně povrch ošetřit prostředkem proti opětovnému růstu.
Šetrnější a trvanlivější postup
Účinnější než jednorázové stržení tlakem je kombinace mechanického odstranění a prostředku, který zasáhne i zárodky.
- Zamést nasucho. Hrubým kartáčem nebo koštětem odstranit volný mech a nečistoty. U mechu ve spárách pomůže škrabka nebo spárový nůž.
- Nanést čisticí prostředek. Na trhu jsou k dispozici přípravky proti zeleným nánosům, které likvidují řasy, mech a sinice. Nanášejí se podle návodu, obvykle se nechají působit a povrch se pak opláchne. Účinkují i na zárodky v pórech, takže povlak neroste tak rychle zpět.
- Nechat působit a dočistit. Po působení přípravku se povrch přečistí kartáčem a opláchne. U silného napadení se postup opakuje.
- Doplnit spárovací písek. U zámkové dlažby po čištění zamést do spár nový křemičitý písek, aby kostky držely a spáry nezůstaly prázdné.
Domácí alternativou k hotovým přípravkům je čištění kartáčem s vodou a jádrovým mýdlem nebo sodou. Je pracnější a méně účinné na zárodky, ale šetrné a levné. Ocet a sůl se někdy doporučují, ale u betonu a přírodního kamene mohou povrch poškodit a při přetečení do okolní půdy uškodí rostlinám, takže je lepší se jim vyhnout.
Čištění se dělá za suchého počasí, kdy povlak není rozbředlý, a ideálně na začátku podzimu, dokud nejsou dlaždice trvale mokré.
Jak zabránit tomu, aby povlak narostl znovu
Řasy a mech potřebují k růstu vlhko a stín. Prevence spočívá v tom, že jim tyto podmínky omezíte.
- Zlepšit odtok vody. Tam, kde na dlažbě stojí kaluže a voda pomalu osychá, roste povlak nejrychleji. Vyrovnání propadlé dlažby a lepší spád vodu odvedou.
- Prořezat okolní zeleň. Přesahující větve a keře drží stín a vlhko. Prosvětlením a lepší cirkulací vzduchu povrch rychleji osychá.
- Uklízet spadané listí. Vrstva listí na dlažbě drží vlhkost a rozkládá se na živnou půdu pro mech. Pravidelné zametání na podzim výrazně pomáhá.
- Čistit okapy a svody. Přetékající okap smáčí dlažbu pod sebou a vytváří ideální podmínky pro zelený povlak. Voda z okapu má odtékat řízeně, ne stékat na chodník.
- Ošetřit povrch preventivně. Po vyčištění lze dlažbu ošetřit prostředkem, který zpomaluje opětovný růst. U nové dlažby existují i impregnace, které snižují nasákavost a usazování nečistot.
Prevence je výrazně méně práce než opakované drhnutí. Kdo jednou dlažbu pořádně vyčistí a pak omezí vlhko a stín, řeší zelený povlak jednou za sezónu, ne každý měsíc.
Co si z toho odnést
Zelený povlak na dlažbě a terase je směs řas, mechu a sinic, která se drží ve vlhku a stínu a po navlhčení se stává kluzkou pastí. Riziko pádu je vysoké hlavně na schodech, u vchodu a na chodníku podél domu. Podle § 2900 občanského zákoníku může majitel nést odpovědnost za úraz, který na jeho kluzké přístupové cestě někdo utrpí, proto se vyplatí povrch udržovat a mít pojištění odpovědnosti za škodu.
Tlaková myčka na plný výkon problém řeší jen zdánlivě, protože vymývá spárovací písek, narušuje povrch a nezničí zárodky v pórech, takže povlak roste rychle zpět. Trvanlivější je zamést mech nasucho, použít přípravek proti zeleným nánosům, který zasáhne i zárodky, a u zámkové dlažby doplnit spárovací písek. Prevence spočívá v lepším odtoku vody, prořezání okolní zeleně, úklidu listí a čištění okapů. Kdo omezí vlhko a stín, vyřeší povlak jednou za sezónu místo každý měsíc.
