Kovová lžička v mikrovlnce zní jako jasná chyba. U některých modelů však pomáhá omezit riziko utajeného varu, při kterém horká tekutina vystříkne až po pohnutí hrnkem. Rozhoduje návod výrobce a pár centimetrů volného prostoru.
Vidět kovovou lžičku v hrnku před spuštěním mikrovlnky působí jako jasné varování. Obecné pravidlo, že kov do mikrovlnné trouby nepatří, je užitečné, ale není bez výjimek.
U některých spotřebičů je obyčejná lžička dokonce bezpečnostním prvkem. U jiného modelu může být stejný postup v rozporu s návodem. Proto není dobré řídit se pouze jednoduchou internetovou radou.
V českém návodu k vybraným mikrovlnným troubám Bosch stojí, že při ohřívání kapalin má být do nádoby vložena lžíce. Důvodem je prevence takzvaného utajeného varu.
Tentýž návod současně stanovuje důležitou podmínku. Kovová lžíce musí zůstat nejméně dva centimetry od vnitřních stěn trouby a vnitřní strany dvířek. Jakmile se kov stěny dotýká, mohou vznikat jiskry a poškodit spotřebič nebo sklo ve dvířkách.
Nejde tedy o povolení vložit do trouby libovolný kovový předmět. Rada se týká konkrétních spotřebičů, obyčejné lžičky a přesně daného umístění.
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv doporučuje řídit se návodem konkrétní mikrovlnné trouby. Právě výrobce určuje vhodné nádoby a příslušenství. Kovové misky nebo alobal přitom obecně mezi doporučené vybavení nepatří.
Podobná přesnost je důležitá také u jiných chyb. Na ChytřeNaTo jsme již vysvětlovali, proč se mikrovlnka nemá spouštět naprázdno. Ani v tomto případě není bezpečné spoléhat na odhad.
Utajený var nemusí prozradit jediná bublina
Při utajeném varu dosáhne voda nebo jiná tekutina teploty varu, aniž by se na povrchu objevily obvyklé bubliny. Hrnek může na první pohled působit klidně. Stačí s ním ale pohnout, vložit do něj čajový sáček nebo přisypat instantní nápoj a tekutina začne prudce vřít.
Odborný materiál University of New South Wales věnovaný přehřívání vody v mikrovlnce uvádí, že riziko zvyšuje velmi hladká nádoba a příliš dlouhé ohřívání. Na hladkém povrchu totiž může chybět místo, kde by se začaly přirozeně tvořit bubliny.
Také GE Appliances upozorňuje na možnost náhlého překypění po pohnutí nádobou nebo vložení lžičky do již přehřáté vody. Právě proto některé návody doporučují vložit povolenou lžíci do hrnku ještě před zahájením ohřevu.
Pokud už se voda ohřívala bez ní, není dobré se ihned sklánět nad hrnek a přisypávat kávu, cukr nebo jiný prášek. Bezpečnější je nechat nádobu krátce stát podle návodu spotřebiče a manipulovat s ní opatrně.
U kovové lžičky rozhodují dva centimetry
Použití lžičky dává smysl pouze tehdy, když ho návod konkrétní mikrovlnky dovoluje nebo přímo doporučuje. Praktický postup má několik podmínek:
- Podle štítku zjistěte přesný model mikrovlnky a vyhledejte jeho návod. Pomohou výrazy „ohřev tekutin“, „utajený var“ nebo „opožděný var“.
- Použijte obyčejnou kovovou lžičku. Vidlička, zmačkaný alobal, kovová miska nebo nádobí se zlatým okrajem do této výjimky nepatří.
- Hrnek postavte doprostřed trouby. Lžička musí zůstat alespoň dva centimetry od všech vnitřních stěn a dvířek, pokud návod nestanovuje ještě větší odstup.
- Zvolte nejdříve kratší dobu ohřevu. Další sekundy lze přidat, přehřátou tekutinu už zpátky nevrátíte.
- Při jiskření spotřebič okamžitě zastavte. Po bezpečném otevření kovový předmět vyjměte a zkontrolujte, zda se nedotýkal stěny.
Tato rada se vztahuje na tekutiny, nikoli na veškeré ohřívání jídla. U oběda může být důležitější předchozí skladování. Typickým příkladem je uvařená rýže, která nemá chladnout celé odpoledne, protože pozdější ohřev už nemusí napravit chybu při skladování.
Ve firemní mikrovlnce raději neexperimentujte
U domácího spotřebiče lze návod snadno dohledat. Ve společné kuchyňce ale často nikdo neví, jaký model se používá a zda jeho výrobce kovovou lžičku povoluje. V takovém případě je rozumnější kov dovnitř nedávat a vodu ohřát v rychlovarné konvici.
Užitečná odpověď tedy nezní „kov do mikrovlnky nikdy“ ani „lžičku nechávejte v hrnku vždy“. Pokud ji návod konkrétního modelu doporučuje, patří do tekutiny už před ohřevem a zůstává nejméně dva centimetry od stěn. Bez takového pokynu není důvod experimentovat.
