Domů Rady a tipyDřevěná prkénka do myčky nikdy nepatří. Horko a chemie otevřou cestu bakteriím

Dřevěná prkénka do myčky nikdy nepatří. Horko a chemie otevřou cestu bakteriím

od Romana Krátká
Dřevěné kuchyňské prkénko z masivu položené na pracovní desce
Doba čtení: 7 minut

Dřevěná prkénka a vařečky patří k základům každé kuchyně, do myčky však rozhodně nepatří. Agresivní tablety, horká voda a prudké sušení trhají vlákna, rozpouštějí lepidla a vytvářejí skryté praskliny plné nebezpečných bakterií.

Přírodní dřevo je živý a porézní materiál, který neustále reaguje na okolní vlhkost i teplotu. V běžném kuchyňském provozu zvládne kontakt s tekutinami i krájení ostrými noži bez úhony, pokud má po umytí možnost přirozeně a rovnoměrně vyschnout. Jakmile ho však zavřete do myčky na nádobí, vystavíte ho extrémním podmínkám, na které buněčná stavba rostlinných pletiv není stavěná.

Jak uvádí ve svých testech spotřebitelský magazín, dřevo vystavené dlouhodobému působení horké lázně ztrácí svůj přirozený ochranný film. Masivní prkénka se pod vlivem jednostranného pnutí prohnou do oblouku a na pracovní desce se začnou nepříjemně kolébat, což při krájení představuje značné bezpečnostní riziko pro vaše prsty.

Moderní mycí cykly probíhají při teplotách mezi 50 a 70 stupni Celsia. Samotný proces trvá dvě až tři hodiny, během kterých na povrch prkénka nepřetržitě stříká horká alkalická voda. Dřevní vlákna v takovém prostředí nasáknou enormní množství vody a začnou prudce bobtnat. Ztrácejí svou přirozenou soudržnost a pružnost, což vede k nevratné deformaci celého kusu náčiní.

Alkalická chemie a vymývání přírodních tříslovin

Voda samotná představuje jen polovinu problému. Druhým ničivým faktorem jsou samotné mycí prostředky. Běžné tablety a gely do myček obsahují silné alkálie, bělidla na bázi kyslíku, enzymy a fosfonáty s hodnotou pH často přesahující hodnotu 10. Takto agresivní chemické prostředí doslova vysaje z pórů dřeva veškeré přirozené pryskyřice, oleje a třísloviny.

Právě třísloviny a přírodní polyfenoly, kterými disponují především tvrdé dřeviny jako dub, buk nebo ořešák, přitom zajišťují přirozenou antibakteriální schopnost materiálu. Pokud tyto složky agresivní louh vymyje, zůstane pouze vysušená, vybledlá a křehká celulózová kostra. Povrch dřeva ztratí svou hebkost, zešedne a na omak začne působit jako drsný smirkový papír s vystupujícími mikroskopickými třískami.

Podrobný rozbor materiálů nabízí také přehled německé spotřebitelské centrály Verbraucherzentrale, která upozorňuje, že vyplavení přirozených ochranných látek otevírá cestu hluboké degradaci materiálu. Takto odmaštěné dřevo pak při dalším použití v kuchyni ochotně nasává veškeré pachy, mastnotu a barviva z krájené zeleniny či masa.

Prasklina a poškozená vlákna na rozštípnutém dřevěném prkénku
Roy Zuo / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Působením vysokých teplot a dlouhého máčení se dřevo zkroutí a popraská. Ve vzniklých štěrbinách se pak snadno množí bakterie.

Rozpad lepených spár a riziko toxických látek v jídle

Většina moderních kuchyňských prkének se nevyrábí z jednoho kusu masivního kmene, nýbrž z lepených lamel. Oblíbené špalkové desky, u nichž vlákna směřují kolmo k pracovní ploše, i klasická podélně lepená prkénka drží pohromadě desítky spojů. Výrobci sice používají vodostálá disperzní nebo polyuretanová lepidla třídy D3 či D4, tato lepidla jsou však certifikována na studenou vodu a běžnou vlhkost, nikoliv na parní lázeň v myčce.

V horké vodě nasycené mycí chemií dochází k rychlé hydrolýze lepidla. Spáry mezi jednotlivými lamelami postupně změknou a povolí. Když se k chemickému rozkladu lepidla přidá mechanické pnutí bobtnajícího dřeva, spoj nevydrží a prkénko se rozpadne na jednotlivé lišty nebo v něm vzniknou hluboké podélné trhliny.

Neméně závažné je zdravotní hledisko. Během degradace lepidel se chemické sloučeniny a mikročástice pojiv mohou uvolňovat přímo do porézní struktury dřeva. Při následném krájení teplého masa, pečiva nebo ovoce pak tyto nežádoucí látky přecházejí přímo do připravovaných pokrmů, což představuje zbytečnou chemickou zátěž pro organismus.

Horkovzdušné sušení jako líheň pro praskliny a bakterie

Zatímco první fáze mytí způsobuje extrémní nasáknutí a rozpínání, závěrečná fáze sušení přináší opačný šok. Myčka zahájí sušicí program pomocí topného tělesa a cirkulace horkého vzduchu o teplotě blížící se 70 stupňům. Vnější povrch prkénka vysychá a smršťuje se bleskovou rychlostí, zatímco jádro dřeva zůstává uvnitř stále plné vroucí vlhkosti.

Tento prudký gradient vnitřního napětí dřevo nemůže vydržet. Výsledkem jsou mikrotrhliny, které začínají na okrajích a postupně prorůstají celým tělem desky. Tyto praskliny představují ideální mikroskopický úkryt pro patogenní mikroorganismy. Do úzké štěrbiny snadno pronikne šťáva ze syrového kuřecího masa nebo ryb, ale štětiny kartáče ani mycí houbička se do ní při běžném mytí nedostanou.

Před riziky křížové kontaminace v domácnostech varují odborná stanoviska německého Spolkového institutu pro hodnocení rizik (BfR). Odborníci zdůrazňují, že bakterie jako Salmonella, Campylobacter nebo Escherichia coli přežívají v hlubokých spárách poškozených prkének velmi dlouho a mohou kontaminovat čerstvou zeleninu krájenou pro přímou spotřebu.

Mýtus o plastových prkénkách a vědecká pravda o dřevu

Po celá desetiletí panoval ve veřejnosti názor, že plastová prkénka jsou z hygienického hlediska výrazně nadřazená dřevěným deskám, protože je lze sterilizovat v myčce na nádobí při vysokých teplotách. Průkopnický výzkum týmu profesora Deana Clivera na Kalifornské univerzitě v Davisu i navazující evropské studie však odhalily zcela opačnou realitu.

Plastová prkénka sice myčku snesou, ale při každém zářezu kuchařského nože v nich vznikají hluboké rýhy s tenkými plastovými otřepy. Do těchto zářezů se zachytí bakterie i zbytky bílkovin. Plast je zcela neporézní, takže bakterie zůstávají na dně rýhy ve vlhkém prostředí a tvoří odolný biofilm. Mytí v myčce často nedokáže tyto mikroskopické rýhy vypláchnout a navíc dochází k uvolňování mikroplastů přímo do připravovaného jídla.

Dřevo se naproti tomu chová fascinujícím způsobem. Pokud je zdravé a celistvé, má přirozený kapilární efekt. Bakterie, které ulpí na povrchu, jsou kapilárami vtaženy do hlubších vrstev dřevní struktury. Tam jsou odříznuty od kyslíku a živin, zatímco přirozené kyseliny a třísloviny ve dřevě vytvoří pro patogeny nepřátelské prostředí. Během několika hodin většina bakterií uvnitř dřeva samovolně zahyne.

O tomto fenoménu podrobně informují také hygienická doporučení Verbraucherzentrale pro bezpečnou přípravu potravin. Přírodní dřevo při správném ručním zacházení představuje bezpečný a hygienický materiál, zatímco poškozené plastové desky s hlubokými vrypy jsou semeništěm kontaminace.

Sada dřevěných vařeček, obraceček a lžic vyrovnaných vedle sebe
Shixart1985 / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
Dřevěné vařečky do myčky nepatří stejně jako prkénka. Agresivní mycí tablety z nich vymyjí ochranné látky a zanechají drsný povrch.

Co se stane s dřevěnými vařečkami a lžícemi

Mnoho lidí, kteří by si masivní prkénko do myčky dát netroufli, bez váhání nahází do horního koše dřevěné vařečky, obracečky a kleště na maso. Argumentují tím, že jde o levné spotřební předměty. Důsledky jsou však naprosto totožné jako u velkých desek a navíc s sebou nesou kulinářská úskalí.

Dřevěná vařečka vypraná v myčce získá matný šedý odstín a její hlava se pokryje roztřepenými vlákny. Póry otevřené horkou zásaditou vodou okamžitě absorbují aroma mycích tablet, leštidel a tabletové soli. Když takovou vařečkou následně mícháte jemnou smetanovou omáčku, vanilkový pudink nebo dětskou kaši, dřevo začne uvolňovat zachycené chemické pachy přímo do pokrmu.

Rozpraskaná vařečka navíc snadno přejímá intenzivní pigmenty z kari koření, červené řepy či rajčatového protlaku. Vzniklé mikroskopické třísky se mohou při míchání odlamovat a skončit v talíři. Pokud chcete, aby vařečky sloužily spolehlivě a hygienicky, věnujte jim minutu ručního mytí hned po vaření.

Srovnání kuchyňských prkének podle materiálu a odolnosti

Při výběru nového prkénka do kuchyně se vyplatí zvážit vlastnosti jednotlivých materiálů, jejich nároky na údržbu i chování vůči ostří vašich nožů. Následující přehled shrnuje nejdůležitější parametry.

Materiál prkénkaVhodnost do myčkyŠetrnost k ostří nožeHygienické chováníŽivotnost a možnost renovace
Tvrdé masivní dřevo (dub, buk, ořech)Zcela nevhodné (hrozí kroucení a praskliny)Vynikající (netupí nože, absorbuje tlak čepele)Přirozeně antibakteriální díky tříslovinám a kapilaritěDesítky let (lze snadno přebrousit a naolejovat)
Bambus (lepené lamely)Nevhodné (rozpad lepidla a štípání lamel)Střední (vysoký obsah křemíku tupí ostří rychleji)Dobrá (hustá struktura méně saje tekutiny)Nízká až střední (při rozlepení nelze zachránit)
Plast (polyethylen, polypropylen)Vhodné (snáší teploty nad 60 °C)Dobrá (měkký plast nožům neškodí)Riziková v rýhách (tvorba biofilmu a uvolňování mikroplastů)Krátká (při hustém poškrábání se musí vyhodit)
Papírový kompozit (Richlite)Vhodné (speciální pryskyřice odolává horku)Velmi dobrá (šetrný k čepelím)Vynikající (zcela neporézní povrch bez pórů)Vysoká (odolný materiál bez nutnosti olejování)
Sklo a mramorVhodné (snáší jakoukoliv chemii)Katastrofální (okamžitě zničí a vyláme ostří nože)Vysoká (zcela hladký a omyvatelný povrch)Neomezená (pokud se nerozbije pádem na zem)

Správný postup každodenního ručního mytí

Údržba dřevěného prkénka po každém použití je překvapivě rychlá a nezabere více než půl minuty. Základním pravidlem je umýt prkénko co nejdříve po dokončení krájení, aby se šťávy a barviva nestihly vsáknout hluboko do struktury.

Použijte houbičku nebo kuchyňský kartáč, teplou vodu a běžný jemný prostředek na ruční mytí nádobí. Prkénko důkladně omyjte z obou stran, a to i v případě, že jste krájeli pouze na jedné ploše. Pokud byste namočili pouze horní stranu, spodní suchá plocha způsobí nerovnoměrné pnutí a prkénko by se mohlo začít prohýbat.

Prkénko nikdy nenechávejte odmočit ve dřezu plném vody. Dřevo okamžitě nasaje tekutinu a začne degradovat. Po opláchnutí čistou vodou prkénko ihned otřete čistou textilní nebo papírovou utěrkou. Následně ho postavte na hranu na suché a dobře větrané místo, aby kolem něj mohl volně proudit vzduch. Nikdy nepokládejte vlhké prkénko naplocho na neporézní linku, jinak spodní strana zplesniví.

Hloubková očista solí a citronem pro neutralizaci pachů

Pokud jste na dřevěném prkénku krájeli aromatické potraviny jako česnek, cibuli, vyzrálé sýry nebo ryby, běžný saponát nemusí pachy zcela odstranit. Naštěstí existuje osvědčená přírodní metoda, která dřevo dokonale vyčistí, zbaví pigmentových skvrn a vydezinfikuje bez jakékoliv toxické chemie.

Nasypte na suchou plochu prkénka silnější vrstvu hrubozrnné mořské nebo kamenné soli. Rozkrojte čerstvý citron na polovinu a dužinou začněte sůl po dřevěném povrchu krouživými pohyby energicky roztírat. Citronová šťáva uvolní kyselinu askorbovou a kyselinu citronovou, které v kombinaci s abrazivními krystalky soli vytvoří hustou čistící pastu.

Tato směs vytáhne z hloubky pórů veškeré organické nečistoty a pachy. Nechte vzniklou kašičku působit přibližně pět až deset minut. Poté prkénko setřete vlhkou houbičkou, opláchněte vlažnou vodou, osušte utěrkou a nechte ve svislé poloze doschnout. Výsledkem bude svěže vonící a vizuálně rozjasněné dřevo.

Pravidelná impregnace: Proč rostlinný olej do kuchyně nepatří

Aby dřevo zůstalo vodoodpudivé, pružné a chráněné před pronikáním mikrobů, potřebuje pravidelnou impregnaci. Mnoho lidí se však dopouští zásadní chyby: sáhnou po první lahvi stolního oleje, kterou mají po ruce, ať už jde o slunečnicový, řepkový nebo extra panenský olivový olej.

Běžné kuchyňské rostlinné oleje jsou nevysychavé a obsahují vysoké procento nenasycených mastných kyselin. Na vzduchu a za pokojové teploty podléhají oxidaci a během několika týdnů neodvratně žluknou. Prkénko ošetřené slunečnicovým či olivovým olejem začne nepříjemně páchnout starým tukem, povrch se stane lepkavým a žluklý zápach spolehlivě znehodnotí každou nakrájenou potravinu.

Jak potvrzuje praktická analýza britského deníku The Guardian o netoxické údržbě dřeva, jedinou správnou volbou pro impregnaci kuchyňského dřeva je čistý potravinářský minerální olej bílý nebo včelí vosk. Minerální olej nepodléhá oxidaci, nežlukne, nemá žádnou chuť ani vůni a bezpečně vyplní veškeré kapiláry dřeva, takže do nich voda a šťávy z potravin nemohou proniknout.

Olejování provádějte zhruba jednou za měsíc, případně kdykoliv prkénko získá světlejší odstín a na dotek působí suchým dojmem. Naneste malé množství oleje na suchý povrch, bavlněným hadříkem ho rovnoměrně rozetřete po všech stranách včetně hran a nechte přes noc vsáknout. Ráno přebytečný olej setřete suchou utěrkou. Takto ošetřené prkénko získá sametový lesk, odpuzuje vodu a při správné péči vám vydrží sloužit po celý život.

Mohlo by se vám líbit