S příchodem prvních mrazů se na palubních deskách mnoha aut rozsvítí žlutý symbol podhuštěné pneumatiky. Ve většině případů nejde o defekt ani vadný senzor TPMS, nýbrž o přirozený fyzikální jev spojený s poklesem venkovní teploty vzduchu.
Když na podzim klesnou ranní teploty k bodu mrazu, tisíce řidičů zažijí stejnou situaci. Po nastartování automobilu se na přístrojovém štítu rozzáří žlutá varovná kontrolka podhuštění pneumatik. Většina lidí okamžitě pojme podezření na defekt způsobený hřebíkem nebo vadný ventilek. Skutečným důvodem však bývá základní zákonitost termodynamiky plynů, kterou popsal francouzský fyzik Joseph Louis Gay-Lussac, na což ve svých technických doporučeních k bezpečnému huštění kol v zimním období upozorňuje také největší evropský autoklub ADAC.
Zákon ideálního plynu jasně stanovuje, že při stálém objemu je tlak plynu přímo úměrný jeho termodynamické teplotě. Pneumatika představuje v podstatě uzavřenou nádobu s přibližně neměnným objemem. Pokud klesne teplota stlačeného vzduchu uvnitř pláště, molekuly vzduchu zpomalí svůj chaotický pohyb, zmenší se kinetická energie narážejících částic na vnitřní stěny a vnitřní tlak vzduchu poklesne. Nejde tedy o žádnou netěsnost ani únik vzduchu přes ráfek, nýbrž o přirozenou reakci stlačeného plynu na okolní chlad.
V praktických číslech to znamená velmi jednoduché pravidlo. Na každých deset stupňů Celsia, o které venkovní teplota klesne, se tlak v pneumatice sníží přibližně o 0,07 až 0,1 baru (což odpovídá přibližně 1 až 1,5 psi). Tento rozdíl se na první pohled nemusí zdát dramatický, avšak při přechodu z teplého podzimu do tuhé zimy hraje obrovskou roli. Pokud motorista dofoukl kola v říjnu při odpoledním slunci a teplotě dvacet stupňů na předepsaných 2,3 baru, při prosincovém ranním mrazu minus deset stupňů bude mít v pláštích bez jakéhokoliv úniku vzduchu tlak pouhých 2,0 baru. Takto podhuštěné kolo už přímo ohrožuje bezpečnost posádky.
Co způsobuje jízda na podhuštěných zimních pneumatikách
Podhuštění plášťů představuje jedno z největších skrytých rizik zimního provozu. Na zasněžené, namrzlé nebo mokré vozovce dochází k výraznému zhoršení jízdních vlastností. Pneumatika s nízkým tlakem vzduchu ztrácí potřebnou konstrukční tuhost. Středová část běhounu se vlivem nedostatečného vnitřního tlaku mírně prohýbá směrem dovnitř a plášť dosedá na vozovku především svými vnějšími rameny. Britská organizace pro bezpečnost silničního provozu TyreSafe dlouhodobě varuje, že podhuštěná kola výrazně prodlužují brzdnou dráhu a zásadně zhoršují reakci vozu na pohyby volantem.
Při podhuštění o pouhé tři desetiny baru se brzdná dráha na mokrém povrchu může prodloužit až o několik metrů, což často rozhoduje o vzniku dopravní nehody. Na rozbředlém sněhu a v hlubokých kalužích se navíc výrazně zvyšuje nebezpečí aquaplaningu i takzvaného slushplaningu. Lamely a drážky zimního dezénu jsou totiž konstruovány tak, aby odváděly vodu a sněhovou kaši při rovnoměrném přítlaku celé styčné plochy. Jakmile střed běhounu ztratí pevný kontakt s podkladem, drážky se deformují a nedokážou pojmout odpovídající množství rozbředlé hmoty.
Vedle přímého bezpečnostního rizika má podhuštění zásadní vliv na peněženku řidiče. Pneumatika s nízkým tlakem klade mnohem vyšší valivý odpor. Motor musí překonávat větší odpor deformující se pryže, což vede k nárůstu spotřeby paliva přibližně o dvě až čtyři procenta, v extrémních mrazech ještě více. U elektromobilů znamená pokles tlaku citelné zkrácení zimního dojezdu. Současně dochází k rychlému a nepravidelnému opotřebení obou okrajů běhounu, což zkracuje celkovou životnost drahých zimních plášťů klidně o třetinu jejich běžného nájezdu.

Srovnání vlastností pneumatiky při správném tlaku a podhuštění
Přehledné porovnání ukazuje, jak dramatický vliv má i zdánlivě drobný pokles tlaku na klíčové parametry bezpečnosti a ekonomiky provozu:
| Provozní parametr | Správný tlak (např. 2,3 baru) | Mírné podhuštění (o 0,3 baru) | Výrazné podhuštění (o 0,6 baru) |
|---|---|---|---|
| Brzdná dráha na mokru a sněhu | Optimální podle specifikace pláště | Prodloužení přibližně o 5 až 8 procent | Prodloužení až o 15 až 20 procent |
| Stabilita a reakce v zatáčkách | Přesné vedení stopy a rychlá odezva | Opožděná reakce řízení, vlnění v bocích | Vysoké riziko náhlého smyku zadní nápravy |
| Odolnost proti aquaplaningu | Maximální účinnost odvodňovacích drážek | Snížená schopnost odvádět sněhovou břečku | Vysoké riziko ztráty přilnavosti i v nízké rychlosti |
| Opotřebení běhounu | Rovnoměrné po celé šířce plochy | Zvýšené sjíždění vnějších ramen pláště | Destrukce okrajů a nebezpečí poškození kordu |
| Spotřeba paliva nebo energie | Normovaná podle profilu trasy | Nárůst spotřeby o 0,2 až 0,4 litru na 100 km | Citelné zvýšení spotřeby paliva o více než 6 procent |
Systémy TPMS v zimním období a falešné poplachy
Od listopadu roku 2014 musí být všechny nově vyrobené automobily v Evropské unii povinně vybaveny systémem pro sledování tlaku v pneumatikách (TPMS). V praxi se setkáváme se dvěma zcela odlišnými technologiemi, které na zimní mrazy reagují rozdílným způsobem. Správný postup při rozsvícení varovné kontrolky na palubní desce i rozdíly mezi technologiemi podrobně vysvětluje německý autoklub ADAC TPMS.
Přímý systém (dTPMS) využívá elektronické senzory zabudované přímo do ventilků jednotlivých kol. Tyto senzory nepřetržitě měří nejen samotný tlak, ale také teplotu vzduchu uvnitř kola a naměřené hodnoty bezdrátově odesílají do řídicí jednotky vozidla. Právě u přímého měření dochází v zimě k nejčastějším ranním poplachům. Senzor vyhodnotí reálný pokles tlaku způsobený nočním mrazem a rozsvítí žlutou kontrolku. Když řidič ujede několik kilometrů, tření běhounu a zahřívání pneumatiky vzduch opět ohřeje, tlak mírně stoupne a kontrolka může sama od sebe zhasnout. Tento jev však neznamená, že je vše v pořádku. Plášť je v klidovém stavu stále podhuštěný a potřebuje správné dofouknutí.
Nepřímý systém (iTPMS) žádné samostatné tlakové snímače ve ventilcích nemá. Spoléhá na snímače otáček kol systému ABS a stabilizačního programu ESP. Pokud je jedno kolo podhuštěné, zmenší se jeho efektivní poloměr valení a kolo se musí točit o něco málo rychleji než ostatní kola na téže nápravě. Řídicí jednotka tuto odchylku vyhodnotí a spustí výstrahu. Nevýhodou nepřímého systému v zimě je skutečnost, že pokud vlivem mrazu poklesne tlak ve všech čtyřech kolech rovnoměrně, systém nemusí rozdíl v otáčkách vůbec zaznamenat. Řidič tak jede na všech čtyřech podhuštěných kolech, aniž by ho palubní počítač varoval.
U senzorů přímého systému TPMS je nutné pamatovat také na životnost jejich integrovaných baterií. Miniaturní lithiové články jsou zality v plastovém pouzdře snímače a nelze je samostatně vyměnit. Jejich životnost se obvykle pohybuje v rozmezí pěti až osmi let. V silných mrazech navíc chemické reakce uvnitř stárnoucí baterie zpomalují, což může vést k výpadkům signálu a hlášení systémové chyby TPMS, i když samotný tlak v kole je v normě.
Jak správně měřit a dofukovat pneumatiky v zimě
Základním a neměnným pravidlem je měření tlaku výhradně na studených pneumatikách. Výrobci automobilů uvádějí předepsané hodnoty na štítku umístěném zpravidla na sloupku dveří řidiče, na vnitřní straně víčka palivové nádrže nebo v uživatelském manuálu. Tyto hodnoty vždy počítají se studeným pláštěm. Za studenou pneumatiku se považuje kolo, které stálo v klidu alespoň dvě hodiny, případně ujelo maximálně dva kilometry klidnou jízdou. Britský autoklub The AA doporučuje kontrolovat stav tlaku minimálně jednou za čtrnáct dní a vždy před delší jízdou po dálnici.
Mnoho motoristů se dopouští chyby při dofukování kol ve vytápěné podzemní garáži. Pokud v garáži panuje příjemná teplota patnáct stupňů nad nulou a venku mrzne na minus pět stupňů, vzniká teplotní rozdíl celých dvaceti stupňů Celsia. Pokud v takovém prostředí nafoukáte kola přesně na hodnotu ze štítku (například 2,3 baru), po výjezdu do venkovního mrazu a vychladnutí plášťů tlak klesne zhruba na 2,1 baru. V takovém případě odborníci doporučují přidat v teplé garáži preventivně 0,2 baru navíc. Jakmile auto vyjede ven a vzduch v pláštích vymrzne, tlak dosáhne přesně požadované nominální hodnoty.

Při kontrole tlaku na veřejných čerpacích stanicích buďte opatrní. Kompresory a manometry u stojanů benzinek bývají často vystaveny hrubému zacházení, povětrnostním vlivům a mívají poškozené koncovky nebo nepřesnou kalibraci. Výjimkou nejsou odchylky přesahující i čtvrt baru. Mnohem spolehlivější volbou je pořízení vlastního certifikovaného ručního měřiče tlaku, ať už kvalitního mechanického s manometrickou trubicí, nebo digitálního přístroje. Malý tlakoměr uložený v přihrádce spolujezdce umožní provést spolehlivé měření ráno přímo před domem na dokonale vychladlých kolech.
Při každé zimní kontrole nezapomínejte ani na rezervní kolo, pokud ho váš vůz má ve výbavě. Rezerva uložená pod podlahou zavazadlového prostoru nebo pod autem trpí chladem stejně jako obutá kola. U dojezdového i plnohodnotného rezervního kola se vyplatí udržovat tlak o 0,3 baru vyšší než předepisuje štítek pro běžná kola. V případě defektu v mrazivé noci pak máte jistotu, že náhradní kolo bude po nasazení okamžitě plně funkční a bezpečné.
Časté mýty a praktická doporučení pro bezpečnou zimu
Mezi staršími motoristy stále přežívá nebezpečný mýtus z dob minulého století, podle kterého je dobré v zimě pneumatiky mírně podhustit, aby se zvětšila styčná plocha s vozovkou a zlepšil záběr ve sněhu. Tento postup měl určité opodstatnění u starých diagonálních pneumatik s hrubým dezénem v sedmdesátých letech. U moderních radiálních zimních plášťů je však podhuštění vyloženě kontraproduktivní. Moderní zimní pneumatika funguje na principu tisíců jemných lamel, které se zařezávají do sněhu a ledu pouze tehdy, když je dezén rovnoměrně přitlačován k podkladu. Při podhuštění se lamely uprostřed pláště uzavřou a pneumatika ztratí podstatnou část své trakce.
Dalším velmi podceňovaným detailem jsou ochranné čepičky ventilků. Mnoho řidičů je po dofouknutí zapomene nasadit zpět nebo používá poškozené kousky. V zimních měsících je vozovka pokryta směsí vody, bláta a agresivní posypové soli. Pokud ventilek nemá těsnicí čepičku s neporušeným pryžovým kroužkem, slaná břečka vnikne přímo do kuželky ventilku. Tam může způsobit korozi jemné pružinky, v mrazu zamrznout a zablokovat ventil v pootevřeném stavu. Tím dojde k pomalému a nenápadnému úniku vzduchu za jízdy. Všeobecné zásady bezpečné jízdy v zimě a péče o obutí vozidla podrobně rozebírá také průvodce RAC Winter Driving.
Pokud po dofouknutí kol a ujetí několika kilometrů varovná kontrolka TPMS stále svítí, je nutné provést její kalibraci či reset v palubním menu vozidla. U nepřímých systémů se reset provádí stisknutím tlačítka se symbolem pneumatiky nebo výběrem položky v infotainmentu automobilu. Tímto krokem dáte řídicí jednotce pokyn, aby aktuální otáčky kol považovala za výchozí referenční stav. Reset však provádějte výhradně tehdy, když jste manometrem fyzicky ověřili, že všechny čtyři pláště mají přesně předepsaný tlak za studena.
Shrnutí hlavních zásad pro kontrolu tlaku v mrazu
Pro bezproblémové cestování v chladných měsících roku se vyplatí dodržovat pět základních pravidel:
- Tlak kontrolujte pravidelně alespoň jednou za dva týdny a vždy po prudkém poklesu venkovních teplot.
- Měření provádějte vždy za studena před jízdou, ideálně vlastním spolehlivým manometrem.
- Při dofukování ve vytápěné garáži přidejte preventivně 0,2 baru navíc jako kompenzaci teplotního rozdílu.
- Nikdy nesnižujte tlak pod předepsanou mez ve snaze zlepšit záběr na sněhu, poškozujete tím dezén i stabilitu vozu.
- Dbejte na přítomnost nepoškozených těsnicích čepiček na všech ventilcích včetně rezervního kola.