Domů Rady a tipyMikroventilace není v zimě vždy vhodným řešením rosení oken. Může ochlazovat rámy i okolní zdivo

Mikroventilace není v zimě vždy vhodným řešením rosení oken. Může ochlazovat rámy i okolní zdivo

od Jiří Lhotský
Kondenzace vody a stékající kapky na skle plastového okna
Doba čtení: 6 minut

Kondenzace vody na oknech v zimě trápí většinu domácností. Vzniká ochlazením vlhkého vzduchu pod rosný bod. Trvalá mikroventilace situaci pouze zhoršuje a vede k promrzání rámů i vzniku nebezpečných plísní.

Ranní pohled na spodní okraj okenní tabule, kde se třpytí stovky drobných kapek nebo dokonce stéká souvislý proud vody na parapet, zná během topné sezóny téměř každý majitel bytu či domu. Tento jev není jen estetickou nepříjemností, ale jasným varovným signálem, že vnitřní prostředí budovy ztrácí rovnováhu. Jak uvádí odborný stavební portál TZB info, kondenzace vodní páry představuje přirozený fyzikální proces, který nastává ve chvíli, kdy teplý vzduch nasycený vlhkostí narazí na povrch s teplotou pod hodnotou rosného bodu. Pokud tento stav přehlížíte, riskujete nevratné poškození dřevěných i plastových konstrukcí, zničení omítek a masivní rozvoj zdraví škodlivých mikroskopických hub.

Fyzika za zamlženým oknem a výpočet rosného bodu

Vzduch v obytných místnostech obsahuje neviditelnou vodní páru, kterou běžným životem neustále produkují lidé, zvířata i rostliny. Dospělý člověk pouhým dýcháním a pocením odpaří za den více než jeden litr vody. Další litry přibývají při vaření, sprchování, vytírání podlahy nebo sušení vypraného prádla uvnitř bytu. Teplý vzduch dokáže pojmout podstatně více vlhkosti než vzduch studený. Například při teplotě dvacet stupňů Celsia pojme metr krychlový vzduchu maximálně sedmnáct gramů vody, zatímco při nule stupňů pouhých necelých pět gramů.

Když se teplý pokojový vzduch přiblíží k ochlazené okenní tabuli, jeho teplota prudce klesne. Tím se okamžitě sníží i jeho schopnost zadržovat vodu v plynném stavu. Přebytečná vlhkost se proto vysráží na nejchladnějším pevném povrchu v podobě kapalných kapek. Teplota, při které k tomuto jevu dochází, se nazývá rosný bod. Hodnota rosného bodu závisí přímo na kombinaci pokojové teploty a relativní vlhkosti v místnosti.

Pokojová teplota Relativní vlhkost Teplota rosného bodu Riziko orosení běžného skla
20 stupňů Celsia 40 procent 5,9 stupně Celsia Velmi nízké riziko
20 stupňů Celsia 50 procent 9,3 stupně Celsia Nízké riziko u trojskel
20 stupňů Celsia 60 procent 12,0 stupně Celsia Střední riziko u starších oken
20 stupňů Celsia 70 procent 14,4 stupně Celsia Vysoké riziko i u novějších oken
22 stupňů Celsia 70 procent 16,3 stupně Celsia Okamžitá masivní kondenzace

Tři místa kde se tvoří vlhkost a co o vašem okně prozrazují

Není orosení jako orosení. Místo, kde přesně se kapky vody nacházejí, prozrazuje zcela zásadní informace o kvalitě vašich oken a způsobu užívání domácnosti. Odborníci rozlišují tři základní situace, z nichž každá má odlišnou příčinu i řešení.

Prvním a nejčastějším případem je kondenzace na vnitřní straně okna směrem do pokoje. K tomuto jevu dochází téměř výhradně v dolním pásu skla u zasklívací lišty. Důvodem je přítomnost takzvaného distančního rámečku, který spojuje jednotlivé tabule skla uvnitř izolačního dvojskla či trojskla. U starších konstrukcí se používal vysoce vodivý hliník, který v zimě vytváří výrazný tepelný most. Moderní okna již využívají teplé plastové nebo kompozitní rámečky, které povrchovou teplotu okraje skla udržují o několik stupňů výše. Přesto i u moderních oken vnitřní orosení vzniká, pokud relativní vlhkost v pokoji přesáhne bezpečnou mez.

Druhým případem je orosení v meziprostoru mezi skly uvnitř hermeticky uzavřené jednotky. Pokud se kapky nebo zákal objeví uvnitř izolačního dvojskla a nelze je zevnitř ani zvenčí setřít hadříkem, došlo k fatálnímu selhání těsnění. Do meziskelního prostoru pronikl venkovní vzduch, izolační plyn argon vyprchal a speciální vysoušecí síto zvané molekulové síto se zcela nasytilo vodou. Takové okno ztratilo své tepelně izolační schopnosti a jedinou nápravou je kompletní výměna celého skleněného paketu za nový.

Třetím jevem, který mnoho lidí mylně považuje za závadu, je ranní orosení na venkovní straně okna směrem do zahrady nebo na ulici. Tento úkaz se objevuje zejména u špičkových izolačních trojskel. Přes dokonale izolující sklo neprochází z interiéru ven téměř žádné teplo, a proto venkovní tabule zůstává v noci ledová. Ranní venkovní vlhkost na ní přirozeně zkondenzuje stejně jako na kapotě zaparkovaného automobilu nebo na stéblech trávy. Jakmile vyjde slunce nebo se zvedne vítr, venkovní vlhkost zmizí. Vnější orosení je proto přímým důkazem prvotřídních izolačních vlastností skla.

Při vnitřním stékání vody je rovněž nutné pravidelně kontrolovat funkčnost rámových prvků. Voda nashromážděná ve spodní části rámu musí volně odtékat ven, k čemuž slouží ucpané odvodňovací drážky oken, které je vhodné před zimou zbavit prachu a nečistot, aby přebytečná tekutina nepřetékala na vnitřní parapet a podlahu.

Mýtus jménem mikroventilace a proč v zimě ničí těsnění

Mnoho lidí v dobré víře řeší zamlžená okna tím, že otočí okenní kliku do šikmé polohy a ponechají otevřenou takzvanou mikroventilaci po celý den i noc. Domnívají se, že drobná štěrbina zajistí trvalý přísun čerstvého vzduchu a zbaví místnost vlhkosti bez citelné ztráty tepla. Ve skutečnosti však mikroventilace během mrazivých měsíců působí přesně opačně a způsobuje rozsáhlé skryté škody.

Drobnou netěsností o šířce několika milimetrů dochází k trvalému úniku teplého vzduchu pod stropem místnosti ven, zatímco ve spodní části vzniká tah ledového vzduchu dovnitř. Tento pomalý a stálý průvan lokálně extrémně podchlazuje okenní rám i okolní zdivo ve špaletě. Vlhký vzduch z interiéru proudící kolem netěsného kování ochlazuje konstrukci až na teplotu hluboko pod bodem mrazu. Vlhkost se sráží přímo v drážkách rámu a mění se v led. Přimrzlý led trhá pryžové těsnění z materiálu EPDM a způsobuje korozi celoobvodového kování.

Kromě destrukce těsnění představuje mikroventilace obrovské plýtvání drahou energií. Jak potvrzuje analýza větracích systémů na portálu větrání TZB info, štěrbinová ventilace vyměňuje vzduch v místnosti velmi pomalu a neefektivně. Místo rychlé výměny vydýchaného vzduchu trvale ochlazuje akumulační vrstvy zdiva a topná tělesa musí běžet na plný výkon, aby ztrátu dohnala.

Okno otevřené na ventilační polohu
PantheraLeo1359531 / Wikimedia CC BY 4.0
Trvale vyklopená ventilačka nebo mikroventilace ochlazuje omítku v okolí rámu a způsobuje promrzání těsnění.

Plíseň na špaletách a zdravotní rizika pro dýchací cesty

Dlouhodobé podchlazení zdiva a stálá přítomnost kapalné vody na rámech oken vytváří perfektní mikroklima pro klíčení spor nebezpečných plísní. Plísně rodu Aspergillus a Penicillium nepotřebují tekoucí proud vody, stačí jim trvale zvýšená vlhkost povrchu nad osmdesát procent po dobu několika dnů. Tyto mikroorganismy vylučují do vzduchu miliony neviditelných spor a těkavé organické mykotoxiny, které dráždí sliznice, způsobují chronickou rýmu, kašel, bolesti hlavy a u dětí spouštějí těžká astmatická onemocnění.

Podle doporučení, která vydává Státní zdravotní ústav pro kvalitu vnitřního prostředí staveb, by se relativní vlhkost vzduchu v obytných místnostech měla celoročně pohybovat v rozmezí čtyřicet až padesát procent. Při překročení šedesáti procent dramaticky stoupá nejen riziko plísní, ale také množení prachových roztočů. Požadavky na povrchové teploty stavebních konstrukcí a kritický teplotní faktor vnitřního povrchu stanovuje také technická norma ČSN 73 0540, na jejíž správné uplatňování v praxi dohlíží Česká agentura pro standardizaci.

Zvýšená vlhkost se z okolí oken velmi rychle šíří do dalších chladných koutů místnosti. Podobně kritická situace nastává v místech, kde nábytek brání proudění vzduchu u venkovních stěn, jak podrobně popisuje článek o tom, jak nábytek na obvodové zdi vytváří plíseň a proč je nutné dodržet bezpečný odstup pro cirkulaci tepla.

Černá plíseň a vlhkost na zdivu v rohu okenního rámu
Tony Webster / Wikimedia CC BY 2.0
Dlouhodobá vlhkost a studené zdivo kolem oken vytváří ideální podmínky pro růst plísní.

Jak správně větrat v mrazech bez zbytečné ztráty tepla

Jediným skutečně účinným způsobem, jak v zimě udržet suchá okna a zdravé prostředí bez vysokých účtů za plyn či elektřinu, je krátké a intenzivní nárazové větrání. Místo větrání na ventilačku otevřete okenní křídla zcela dokořán, ideálně napříč celým bytem tak, aby vznikl rychlý průvan. Tento proces by měl v závislosti na venkovní teplotě trvat pouhé tři až pět minut a je vhodné jej opakovat třikrát až čtyřikrát za den.

Kouzlo nárazového větrání spočívá v rozdílné tepelné kapacitě vzduchu a pevných materiálů. Během čtyř minut intenzivního průvanu se kompletně vymění veškerý vydýchaný vzduch v pokoji za čerstvý venkovní vzduch. Masivní zdivo, betonové podlahy, stropy i nábytek však zůstanou prohřáté a nestihnou vychladnout. Jakmile okna zavřete, teplo naakumulované ve stěnách nový chladný vzduch během několika málo minut prohřeje bez nutnosti zvyšovat výkon kotle.

Druhým klíčovým faktorem je termodynamika zimního vzduchu. Mrazivý venkovní vzduch o teplotě kolem nuly nebo pod bodem mrazu obsahuje v absolutním vyjádření jen nepatrné množství vody. Když tento vzduch vpustíte do bytu a ohřejete jej na obvyklých dvacet stupňů, jeho relativní vlhkost okamžitě klesne na velmi nízkou hodnotu kolem třiceti až čtyřiceti procent. Ohřátý suchý vzduch funguje jako obří houba, která okamžitě absorbuje přebytečnou vlhkost ze zdí, koberců i okenních tabulí. Detailní stavebně fyzikální souvislosti tohoto procesu rozebírá také studie zaměřená na problematiku vlhkosti a plísní na portálu TZB info.

Praktická opatření která zabrání stékání vody na parapet

Kromě správného režimu větrání hraje zásadní roli také volné proudění teplého vzduchu v okolí okenního otvoru. Radiátory se z dobrého důvodu umísťují přímo pod okna, aby stoupající teplý vzduch omýval vnitřní plochu skla a udržoval její povrchovou teplotu nad rosným bodem. Pokud tento proud tepla zablokujete příliš širokým parapetem přesahujícím hluboko přes radiátor, těžkými splývavými závěsy nebo hustými žaluziemi, teplý vzduch se ke sklu vůbec nedostane. Sklo zůstane ledové a začne se okamžitě masivně rosit.

V zimním období proto nechte žaluzie během noci vytažené alespoň několik centimetrů nad spodní okraj skla, aby mohl vzduch volně cirkulovat. Závěsy na noc nezatahujte přes radiátory, ale nechte je po stranách okna. Pokud se ráno na skle přece jen objeví tenký proužek orosení, okamžitě jej setřete suchou utěrkou z mikrovlákna. Nikdy nenechávejte vodu stékat na silikonové těsnění ani vsakovat do sádrokartonových špalet.

Základním pomocníkem pro každou domácnost je jednoduchý digitální vlhkoměr umístěný uprostřed pokoje mimo dosah přímých zdrojů tepla a oken. Jakmile hodnota na displeji stoupne nad padesát procent, je to jasný pokyn k okamžitému pětiminutovému vyvětrání. Dodržováním těchto jednoduchých pravidel udržíte okna zcela suchá, ochráníte své zdraví před agresivními plísněmi a ušetříte tisíce korun za zbytečně propálené palivo.

Mohlo by se vám líbit