Sprchový závěs dokáže proměnit obyčejné mytí v zápas s mokrým igelitem. Jakmile se pustí voda, lehká látka se začne sunout dovnitř a přilepí se na nohu. Nejde přitom o špatně zavěšený kus ani zvláštnost konkrétní koupelny. Příčina se skrývá v pohybu vzduchu kolem proudu vody.
Stačí pustit sprchu a lehký závěs se začne pomalu přibližovat. Čím silnější proud teče a čím méně místa je mezi vanou a člověkem, tím otravnější může být jeho chování.
Podobné koupelnové drobnosti často vypadají banálně, dokud člověka nezaskočí. Příkladem je také sprcha po návratu z dovolené, ve které zůstala stát voda. U závěsu však nejde o hygienický problém. Hlavní roli hraje fyzika.
Proud sprchy roztočí vzduch uvnitř vany
Rychle proudící voda strhává okolní vzduch a uvádí ho do pohybu. Uvnitř prostoru se sprchou tak vznikne oblast s o něco nižším tlakem. Vyšší tlak vzduchu z koupelny potom tlačí lehký závěs směrem dovnitř.
Tento princip popisuje také učebnice fyziky University of Central Florida. Proud vody a vzduchu podle ní vytváří uvnitř sprchy nižší tlak, zatímco zvenku na závěs dál působí běžný atmosférický tlak.
Podrobně se problémem zabýval David Schmidt z University of Massachusetts. V počítači vytvořil model sprchy rozdělený na 50 000 malých částí. Výpočet pouhých třiceti sekund sprchování trval jeho domácímu počítači přibližně dva týdny.
Model popsaný University of Massachusetts ukázal, že kapky vody rozhýbou vzduch do stabilního víru. Uprostřed něj je nižší tlak, který lehký závěs přitahuje dovnitř. Efekt se objevuje i u studené vody, takže samotné stoupání teplého vzduchu jej nevysvětluje.
Schmidt za svou částečnou odpověď dostal v roce 2001 Ig Nobelovu cenu za fyziku. Jde o ocenění výzkumů, které nejprve pobaví a potom přimějí k zamyšlení. Lepící se sprchový závěs tuto podmínku splnil poměrně přesně.
Nejlépe pomůže těžší závěs nebo zatížený okraj
Pohyb vzduchu je slabý, proto má největší potíže s tenkými a lehkými závěsy. U silnější látky nebo závěsu se zatíženým spodním lemem už stejná síla nestačí k tak výraznému pohybu.
Vyzkoušet lze několik jednoduchých úprav:
- Nastavte hlavici více do středu vany. Proud namířený blízko závěsu rozhýbává vzduch přímo podél jeho plochy.
- Zkuste mírnější režim sprchy. Jestli se závěs při slabším proudu uklidní, příčinou opravdu bude proudění vytvářené hlavicí.
- Přidejte závaží určená pro sprchové závěsy. Vhodnější jsou pogumované nebo plastové výrobky odolné proti vodě. Obyčejný kov může rezivět a poškrábat vanu.
- Magnety fungují jen u vany, na kterou se dokážou přichytit. U akrylátových a některých smaltovaných van proto nepomohou. Univerzálnější bývá zatížený lem nebo přísavky na hladkou stěnu.
- Malá mezera na straně vzdálenější od hlavice může usnadnit proudění vzduchu. Její šířku je potřeba vyzkoušet, aby přes ni zároveň nestříkala voda na podlahu.
Zahnutá tyč problém s tlakem úplně neodstraní, ale zvětší prostor mezi člověkem a závěsem. I když se závěs pohne dovnitř, nedosáhne tak snadno na tělo.
Při sprchování patří závěs dovnitř, potom potřebuje vyschnout
Spodní část závěsu patří během sprchování dovnitř vany nebo sprchové vaničky. Voda po něm pak stéká k odtoku. Závěs přehozený přes vnější hranu může svést vodu rovnou na koupelnovou podlahu.
Po použití je lepší závěs znovu celý roztáhnout. Zmačkané záhyby schnou pomaleji a déle zůstávají vlhké. Právě kontrola vlhkosti je podle doporučení americké agentury EPA základem omezení plísní v koupelně.
K tomu patří také větrání nebo spuštění koupelnového ventilátoru. Podrobněji jsme větrání a mokré povrchy řešili v článku o tom, jak předcházet plísni v koupelně.
Sprchový závěs tedy člověka nepronásleduje úmyslně. Reaguje na proudění vzduchu a rozdíl tlaku kolem sprchy. Nejrychlejší test spočívá v úpravě směru proudu. Trvalejší klid obvykle přinese těžší závěs nebo zatížený spodní okraj.
