Botník na chodbě paneláku šetří místo v malém bytě a na první pohled nikomu nepřekáží. Volný pruh kolem něj však sám o sobě nedokazuje, že je vše v pořádku. Rozhoduje typ únikové cesty, materiál předmětu i požární dokumentace konkrétního domu.
V menším bytě se počítá každý metr. Botník, kočárek, jízdní kolo nebo krabice s tříděným odpadem proto často končí před vstupními dveřmi. Z pohledu obyvatele jde o nevyužitý kout. Z pohledu požární ochrany je to ale společná chodba, po které mohou lidé utíkat a hasiči postupovat k požáru.
Jednoduchá univerzální odpověď neexistuje. Neplatí ani tvrzení, že na chodbě nesmí být vůbec nic, ani oblíbené pravidlo, že předmět může zůstat, když kolem něj pohodlně projde dospělý člověk.
Volný průchod je základ, samotný metr ale nestačí
Vyhláška o požární prevenci požaduje, aby chodby a schodiště, které jsou součástí únikových cest, zůstaly trvale volně průchodné. Předměty nesmějí omezit evakuaci lidí ani záchranné práce.
Z předpisu však nelze vytáhnout jedno číslo, které by platilo pro každý panelák. Potřebná šířka a uspořádání únikové cesty vycházejí z provedení domu, počtu podlaží, způsobu užívání a požárně bezpečnostního řešení stavby.
HZS hlavního města Prahy v odpovědi z roku 2024 výslovně upozornil, že chodba má odpovídat projektové dokumentaci a podmínkám, za kterých byl dům povolen k užívání. U konkrétního domu se proto nedá přípustnost botníku určit pouze podle fotografie nebo šířky zbývajícího průchodu.
Podobný rozdíl mezi vlastním bytem a společnou částí domu jsme vysvětlovali také u instalace klimatizace v panelovém bytě. Prostor před dveřmi obvykle není pokračováním bytu, i když ho využívá hlavně jedna domácnost.
Chráněná úniková cesta má přísnější pravidla
Důležité je zjistit, zda chodba nebo schodiště tvoří chráněnou únikovou cestu. Takové prostory mají pomoci lidem opustit budovu a současně omezit průnik ohně a kouře.
Příloha číslo 6 vyhlášky č. 23/2008 Sb. připouští na chráněné únikové cestě některé hořlavé předměty, ale stanovuje pro ně přísné podmínky. Běžného botníku se mohou týkat například tato omezení:
- předmět nebo jeho část nemá být z plastu, pokud nespadá pod uvedenou výjimku,
- předmět má být připevněný, aby se při evakuaci nebo zásahu neuvolnil,
- nesmí omezovat stanovenou šířku únikové cesty,
- musí být zachována požadovaná vzdálenost od dalších hořlavých předmětů a hořlavých částí stavby,
- v prostoru, který plní funkci požární předsíně, hořlavé předměty být nemají.
Volně stojící plastový botník proto může narazit hned na několik podmínek. Problémem může být také dřevotřísková skříňka postavená těsně vedle dveří jiného bytu. Ani kovová police není automaticky bez potíží, jestliže zužuje průchod, brání otevření dveří nebo komplikuje práci hasičů.
Požární riziko přitom nemusí představovat jen velký kus nábytku. V domácnosti jsme už upozorňovali, že za určitých okolností může požár způsobit také skleněná dekorace ponechaná na slunci u okna.
Kočárek, kolo i krabice se posuzují podle stejného principu
Název předmětu není rozhodující. U kočárku, jízdního kola, květináče nebo boxu na tříděný odpad se řeší především materiál, stabilita, umístění a vliv na únikovou cestu.
Při kontrole si lze položit pět praktických otázek:
- Zůstanou všechny dveře plně otevíratelné?
- Nezužuje předmět trasu, kterou lidé opouštějí dům?
- Nemůže se převrátit nebo posunout do cesty?
- Zůstávají přístupné hydranty, hasicí přístroje, rozvaděče a požární dveře?
- Odpovídá umístění požární dokumentaci a pravidlům domu?
Obzvlášť problematické bývají předměty na podestě schodiště, u výtahu, před požárními dveřmi nebo v blízkosti nástěnného hydrantu. Překážka, kolem které se běžně snadno projde, může být podstatně nebezpečnější v zakouřené chodbě nebo při evakuaci více lidí současně.
O umístění botníku má rozhodnout SVJ s odborníkem
Za zajištění požární ochrany společných prostor odpovídá statutární orgán bytového domu, tedy zpravidla SVJ nebo bytové družstvo. Výbor by měl vycházet z požárně bezpečnostního řešení domu a podle potřeby situaci ověřit s odborně způsobilou osobou v požární ochraně.
Souhlas sousedů sám o sobě nestačí. Ani jednomyslná dohoda obyvatel patra nemůže změnit požadavky na únikovou cestu. Stejně tak ale není přesné, když někdo bez znalosti dokumentace prohlásí každý květináč nebo rohož za automaticky zakázaný.
Majitel botníku může výbor požádat o písemné sdělení, zda chodba tvoří chráněnou únikovou cestu a jaká pravidla pro ni platí. Užitečné je nahlédnout také do domovního řádu, posledního záznamu z požární prohlídky a požárně bezpečnostního řešení domu.
Pokud překáží věci souseda, není vhodné je svévolně vyhazovat nebo stěhovat. Bezpečnější postup představuje fotografie situace a písemné upozornění výboru SVJ či správci. Ten může stav porovnat s dokumentací a vyzvat vlastníka k odstranění předmětu.
Nejjistější místo pro botník zůstává uvnitř bytu. Kočárek nebo kolo patří do prostoru, který je pro jejich ukládání určený. Na společné chodbě totiž nerozhoduje jen to, zda se kolem věci právě dnes dá projít, ale také to, co se stane při kouři, výpadku světla nebo zásahu hasičů.
