Domů Rady a tipyZavařovací sklenice může prasknout až po vytažení z hrnce. Rozhoduje, kam ji položíte

Zavařovací sklenice může prasknout až po vytažení z hrnce. Rozhoduje, kam ji položíte

od Romana Krátká
Horké sklenice po zavaření
Doba čtení: 3 minut

Zavařovací sklenice může zvládnout celý var a přesto se rozpadnout o několik sekund později. Na vině nemusí být vadné sklo ani příliš utažené víčko. Rizikový okamžik přichází také při přechodu mezi horkým hrncem a chladnutím.

Zavařování vrcholí v létě, kdy dozrávají okurky, rybíz, meruňky, švestky i další úroda. Pozornost se většinou soustředí na čistotu sklenic, správný nálev a dobu zavařování. Stejně důležité je ale také to, co se se sklenicí děje těsně před vložením do hrnce a po jejím vytažení.

Zrádné je, že oslabení skla nemusí být předem vidět. Sklenice může projít celým zavařováním bez potíží a prasknout až při odložení. Vedle zničené úrody pak hrozí také opaření horkým nálevem nebo poranění střepy.

Studená pracovní deska může způsobit teplotní šok

Horká sklenice vytažená z vodní lázně má výrazně vyšší teplotu než kuchyňská pracovní deska. Když se její dno dotkne chladného kamene, kovu nebo mokré plochy, jedna část skla se začne ochlazovat rychleji než zbytek. V materiálu vznikne napětí a sklenice může prasknout.

Zavařovací sklenice
Nutrition, Food Safety & Health/Wikimedia CC0
Zavařovací sklenice se při vodní lázni zahřívají ve vhodném hrnci s vnitřním roštem.

Výrobce zavařovacích sklenic Ball mezi možné příčiny prasknutí uvádí právě položení horké sklenice přímo na chladnou nebo mokrou plochu. Ve svém přehledu nejčastějších problémů při zavařování zmiňuje také nalití horkého obsahu do sklenice pokojové teploty nebo vložení studené sklenice do vroucí vody.

Pracovní místo je proto vhodné připravit ještě před vytažením první sklenice. Dobře poslouží suchá složená utěrka, dřevěné prkénko nebo rošt určený k chladnutí. Povrch má být stabilní a dostatečně velký, aby se sklenice nemusely později přesouvat.

Rozdíl teplot škodí i před zavařováním

Stejný problém může vzniknout už při plnění. Studená sklenice vytažená ze spíže nemusí dobře snést vroucí marmeládu nebo horký nálev. Riziko roste, když se poté vloží rovnou do vody, která už prudce vaří.

Teploty jednotlivých částí postupu by proto neměly být zbytečně vzdálené. U receptu s horkou náplní se používají předehřáté sklenice. Do horké lázně se nevkládá sklo, které bylo ještě před chvílí ve studeném sklepě. Konkrétní příprava záleží také na typu sklenice, víčka a použitém receptu.

Při zpracování vlastní úrody je dobré zkontrolovat také samotné plody. Zavaření totiž nedokáže napravit každou vadu suroviny. Typickým příkladem je hořká cuketa, kterou není vhodné jíst ani po tepelné úpravě.

Horké sklenice potřebují při chladnutí prostor

National Center for Home Food Preservation při zavařování ve vodní lázni doporučuje po skončení ohřevu vypnout zdroj tepla, sejmout poklici a před vyjmutím sklenic pět minut počkat. Sklenice se potom vyndávají vhodnými kleštěmi ve svislé poloze.

Podle doporučeného postupu pro zavařování ve vodní lázni se mají horké sklenice položit na utěrku s rozestupy nejméně jeden palec, tedy přibližně 2,5 centimetru. Volný prostor umožní, aby kolem nich proudil vzduch a jednotlivé kusy chladly rovnoměrně.

Dvě sklenice zavařených okurek
Shisma /Wikimedia CC BY SA 4.0
Dvě sklenice zavařených okurek na kuchyňské pracovní desce.

U popsaného postupu se sklenice nechávají bez pohybu chladnout při pokojové teplotě 12 až 24 hodin. Není vhodné proces urychlovat studenou vodou, lednicí ani průvanem. Po vychladnutí se zkontroluje víčko podle pokynů jeho výrobce.

Starou sklenici před použitím prohlédněte proti světlu

Teplotní šok není jedinou příčinou prasknutí. Problém může začít drobným odštípnutím na hrdle, škrábancem na dně nebo vlasovou prasklinou, která se při zahřátí zvětší.

Každou sklenici je proto vhodné před naplněním prohlédnout proti světlu. Zvláštní pozornost si zaslouží hrdlo, závit a dno. Sklo se nemá čistit drátěnkou ani hrubým kovovým kartáčem, který může na povrchu vytvořit škrábance.

Opatrnost je namístě také u sklenic od kupovaných potravin. Stejný vzhled ještě neznamená, že je nádoba určená k opakovanému zahřívání a domácímu zavařování. Spolehlivější jsou sklenice a víčka, u kterých výrobce takové použití výslovně uvádí.

Důležitá zůstává i čistota surovin, náčiní a okrajů sklenice. Podobný princip jsme vysvětlovali u krájeného melounu, kde se nečistoty ze slupky mohou dostat nožem do dužiny.

Nejpraktičtější opatření zabere několik sekund. Ještě před začátkem zavařování připravte suchou utěrku nebo vhodný rošt a dostatek místa pro všechny sklenice. Horké sklo pak nebude čekat v kleštích, zatímco se narychlo hledá volný kout na studené kuchyňské lince.

Mohlo by se vám líbit