Když se rodič s dítětem rozejde ve zlém, padne občas věta, že ho vydědí a nedostane ani korunu. Jenže vydědit potomka jen kvůli hádce nebo ze vzdoru nejde. Zákon dětem drží nárok, který jde odejmout jen za přesně daných podmínek.
Rodinné spory o dědictví bývají vyhrocené a slovo vydědění v nich padne často. Řada lidí si přitom myslí, že závětí může komukoli nechat všechno a vlastní dítě jednoduše vynechat, nebo že stačí potomka škrtnout ze závěti a je bez nároku. Občanský zákoník to ale vidí jinak a děti zůstavitele chrání takzvaným povinným dílem. Vydědit potomka lze jen ze zákonných důvodů a předepsanou formou, ne ze vzdoru nebo jako pohrůžku. Vyplatí se proto vědět, koho vlastně lze vydědit, kolik povinný díl dělá a za jakých podmínek o něj potomek může přijít.
Koho lze vydědit a kdo je nepominutelný dědic
Základ celé věci je pochopit, koho zákon zvlášť chrání. Vydědit totiž nelze kohokoli z rodiny.
Podle § 1643 občanského zákoníku jsou takzvanými nepominutelnými dědici děti zůstavitele, a pokud samy nedědí, pak jejich potomci. Právě tyto potomky chrání zákon povinným dílem a jen je lze vydědit. Ostatní příbuzní jsou na tom jinak:
- Manžel, rodiče a sourozenci nejsou nepominutelní dědici. Pokud po nich zůstavitel nechce, aby dědili, stačí je neuvést v závěti a vydědění nepotřebuje.
- Chráněni jsou jen potomci. Nárok na povinný díl mají děti, a nedědí-li, jejich děti.
- Vyškrtnutí ze závěti nestačí. Když zůstavitel potomka jen opomene, potomek tím o nárok na povinný díl nepřichází.
Právě proto, kdo chce potomka skutečně vyloučit z nároku, musí sáhnout k vydědění za zákonných podmínek, ne jen k vynechání ze závěti.
Kolik dělá povinný díl
Nejčastější mýtus je, že vyškrtnuté dítě nedostane nic. Zákon mu ale garantuje minimální podíl.
Podle § 1643 občanského zákoníku musí nezletilému nepominutelnému dědici připadnout alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, zatímco zletilému alespoň jedna čtvrtina zákonného dědického podílu. Základem výpočtu je vždy to, co by potomek dostal při dědění ze zákona. Podstatné přitom je, že nepominutelný dědic zpravidla nemá právo na konkrétní kus majetku ani na podíl na pozůstalosti, ale na peněžitou částku odpovídající povinnému dílu.
Ukažme si to na modelovém příkladu, který slouží jen pro představu. Když má zůstavitel dvě dospělé děti a při dědění ze zákona by každému připadla nějaká část pozůstalosti, má každé dítě jako zletilý nepominutelný dědic nárok nejméně na čtvrtinu z toho, co by mu jinak ze zákona náleželo. I zcela vyškrtnutý potomek se tak může domáhat peněžité částky ve výši povinného dílu. Jak se dědic vypořádává nejen s majetkem, ale i s dluhy zůstavitele, jsme rozebrali v článku o tom, jak dědic ručí za dluhy zemřelého a co je výhrada soupisu.
Kdy lze potomka vydědit
Tady je jádro věci. Vydědit potomka lze jen tehdy, když je naplněn některý ze zákonných důvodů, ne podle nálady zůstavitele.
Podle § 1646 občanského zákoníku lze nepominutelného dědice vyloučit z práva na povinný díl nebo jej v něm zkrátit, pokud je naplněn zákonný důvod. Mezi ně patří zejména:
- Neposkytnutí pomoci v nouzi. Potomek zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi.
- Trvalý nezájem. Potomek o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.
- Odsouzení za trestný čin. Byl odsouzen za trestný čin za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze.
- Trvale nezřízený život. Potomek vede trvale nezřízený život.
Zákon zná i zvláštní důvod pro zadluženého nebo marnotratného potomka, kterého lze vydědit ve prospěch jeho vlastních dětí. Prohlášení o vydědění musí mít stejnou formu jako závěť a vyplatí se v něm důvod vydědění výslovně uvést. Samotná hádka, rozdílné názory nebo pohrůžka vyděděním jako nástroj nátlaku mezi zákonné důvody nepatří.
Jak se bránit a na co si dát pozor
Vydědění není konečné slovo, které nelze zpochybnit. Kolem něj se často vede spor a záleží na tom, jak je provedené.
- Forma a důvod. Neplatné nebo formálně vadné prohlášení o vydědění nemusí obstát. Uvedení konkrétního důvodu pozici zůstavitele posiluje.
- Spor se řeší soudně. Když se dědici neshodnou, o platnosti vydědění a nároku na povinný díl rozhoduje soud.
- Vyděděný se může bránit. Potomek může u soudu tvrdit a prokazovat, že byl vyděděn neprávem, protože zákonný důvod nebyl naplněn.
- Poraďte se s notářem. Sepsání závěti i prohlášení o vydědění je vhodné probrat s notářem, aby listina obstála.
Právě kvůli riziku sporu se vyplatí obojí, tedy vydědění i jeho případné napadení, řešit s odborníkem. Rodinné majetkové vztahy lze ošetřit i za života, například darováním nemovitosti s ponecháním práva v ní bydlet, jak jsme rozebrali v článku o tom, jak funguje věcné břemeno doživotního bydlení.
Vydědit lze jen potomka, tedy dítě zůstavitele nebo jeho potomka, protože jen ti jsou podle občanského zákoníku nepominutelnými dědici. Manžela, rodiče ani sourozence vyděďovat netřeba, stačí je neuvést v závěti. Potomka chrání povinný díl, který u zletilého činí alespoň čtvrtinu a u nezletilého alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, přičemž jde zpravidla o peněžitou částku, ne o konkrétní majetek.
Samotné vyškrtnutí ze závěti potomka o povinný díl nepřipraví. Vydědit ho lze jen ze zákonných důvodů, jako je neposkytnutí pomoci v nouzi, trvalý nezájem, odsouzení za trestný čin svědčící o zvrhlé povaze nebo trvale nezřízený život, a prohlášení musí mít formu závěti. O platnosti vydědění a nároku na povinný díl v případě sporu rozhoduje soud a vyděděný se může bránit. Toto je obecný přehled, konkrétní situaci je vhodné probrat s notářem nebo právníkem.
