Jablka u cesty mohou lákat na koláč i domácí mošt. Chybějící plot ale neznamená, že si je smí odnést každý. Rozhoduje oprávnění ke sklizni. Někde je potřeba domluva s vlastníkem, jinde město sběr pro vlastní potřebu výslovně dovoluje.
Na víkendové procházce můžete narazit na jabloň obsypanou ovocem. Stojí vedle cesty, pod ní leží padanky a nikde žádná cedule. Naplnit tašku může vypadat jako rozumná záchrana úrody. Jenže samotný pohled na strom neprozradí, komu ovoce patří ani zda jeho sklizeň někomu nepřislíbili.
Před sběrem proto potřebujete zjistit pravidla konkrétního místa. Přístupná cesta, neoplocený pozemek a svolení k trhání jsou různé věci.
Chybějící plot není souhlas se sklizní
Ovoce rostoucí na stromě náleží jeho vlastníkovi, jak připomíná také přehled města Sokolov věnovaný dřevinám a občanskému zákoníku. Vlastník může sklizeň umožnit dalším lidem, ale kolemjdoucí si toto oprávnění nemůže odvodit jen z toho, že na jablka dosáhne.
Stejně málo vypovídá vysoká tráva pod stromem nebo několik nahnilých plodů. Z takového pohledu nelze poznat, že se majitel úrody vzdal. Ani skutečnost, že strom stojí na obecním pozemku, sama o sobě neznamená svolení k jeho očesání.
Praktický rozdíl ukazuje jednoduchá modelová situace. U jedné aleje obec zve obyvatele ke sběru, u druhé žádné takové pravidlo zveřejněné není. Obě mohou vypadat stejně. U první se řídíte zveřejněnými podmínkami, u druhé je potřeba oprávnění ke sklizni teprve ověřit.
Jablko spadlé na veřejnou cestu není volná úroda
U padaného ovoce existuje pravidlo, které se snadno vyloží příliš široce. Podle § 1016 občanského zákoníku připadnou plody spadlé ze stromu nebo keře na sousední pozemek jeho vlastníkovi. Zákon však výslovně stanoví výjimku pro veřejný statek.
Když tedy jablko samo spadne ze sousedova stromu na vaši soukromou zahradu, připadne vám jako jejímu vlastníkovi. Jestliže spadne na veřejný chodník nebo cestu, nestává se tím ovocem k volnému rozebrání. Tento rozdíl vysvětluje i právník Petr Kolman v Advokátním deníku.
Plody stále visící na přesahující větvi zůstávají majiteli stromu. Podrobněji jsme tuto sousedskou situaci rozebrali v článku o větvích stromu zasahujících přes plot.
V některých městských sadech už souhlas máte
Dobrá zpráva je, že nemusíte pokaždé shánět jednotlivého majitele. Pokud správce zveřejní svolení pro veřejnost, stačí ověřit, že se vztahuje právě na vybraný sad, a dodržet jeho podmínky.
Konkrétním příkladem je Praha. Odbor ochrany prostředí magistrátu na svém webu k sadům, které obnovuje, uvádí: „Ano, v našich sadech si můžete natrhat ovoce pro vlastní potřebu.“ Současně žádá ohleduplnost ke stromům, protože staré mohou být křehké a mladé ještě nejsou dostatečně silné. Podmínky jsou dostupné v oficiálních odpovědích ke sklizni v pražských sadech.
Takové svolení ovšem nelze přenést na každý strom ve městě. Vždy ověřte konkrétní lokalitu. Povolení pro vlastní potřebu také není svolením sklízet ovoce na další prodej.
Než vyrazíte s košíkem, ověřte místo a podmínky
Začněte webem obce nebo správce sadu. Hledejte konkrétní oznámení o veřejném sběru, seznam zpřístupněných lokalit a případná omezení. Pokud nic nenajdete, pošlete obci polohu stromu nebo úseku aleje a zeptejte se, kdo o sklizni rozhoduje. U stromů podél silnice může být vhodným prvním kontaktem její správce.
Při domluvě rovnou upřesněte, zda chcete ovoce trhat, nebo jen sbírat ze země, a přibližné množství. Vyhnete se nedorozumění, kdy si každý pod svolením představuje něco jiného.
Po povolené sklizni přichází na řadu kontrola plodů. Pokud chcete sbírat hlavně ze země, hodí se náš přehled, která padaná jablka lze využít a která nepatří ani do moštu.
Pro víkendovou výpravu je nejpohodlnější vybrat sad, kde jsou podmínky sklizně předem jasné. Když je u náhodně nalezené aleje neznáte, nejprve se zeptejte. Absence plotu ani cedule tuto domluvu nenahrazuje.
