Nastražená past proti zlodějům může přivést před soud i majitele chaty. V českém případu skončil pokus o krádež amputací nohy a výrokem o vině člověka, který zařízení připravil. Hranice nutné obrany ale nejsou tak jednoduché, jak by napovídalo samotné rozhodnutí z roku 2007.
Další poškozené dveře, další ztracené nářadí a pocit, že si na vašem pozemku někdo dělá samoobsluhu. Po opakovaném vykradení může přijít chuť připravit příštímu vetřelci bolestivé překvapení. Jenže právo bránit majetek neznamená volnou ruku k jakémukoli zranění člověka, který na něj sáhne.
Do kůlny přišel pro hliník, po výbuchu přišel o část nohy
Dne 20. prosince 2004 přelezl muž oplocení pozemku u rekreační chaty v zahrádkářské kolonii. Podle soudních zjištění chtěl v kůlně ukrást hliník a odevzdat ho do sběrny. Při otevření dveří se spustilo nastražené výbušné zařízení. Zranění levé nohy bylo tak vážné, že ji lékaři museli pod kolenem amputovat.
Okresní soud v Pardubicích uznal majitele v červnu 2006 vinným ublížením na zdraví podle tehdejšího trestního zákona, zároveň však upustil od potrestání. Odvolací soud rozhodnutí nezměnil a Nejvyšší soud 28. března 2007 odmítl také majitelovo dovolání. Podrobnosti zachycuje usnesení 6 Tdo 66/2007. Upuštění od potrestání tu nelze zaměňovat za zproštění viny.
V příběhu je důležitý i méně nápadný detail. Dveře kůlny neměly zámek ani kliku a byly zvenčí zapřené prknem. Nešlo tedy jednoduše o situaci, kdy majitel vyzkoušel všechno běžné zabezpečení a nic nepomohlo. Soud navíc neuvěřil obhajobě, že mělo jít pouze o zvukové odstrašení.
Nutná obrana dnes chrání i majetek, má však hranice
Případ se posuzoval podle zákona č. 140/1961 Sb. Dnes upravuje nutnou obranu § 29 trestního zákoníku. Chrání jednání, kterým člověk odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zákonem chráněný zájem. Tím může být i majetek. Obrana ale nesmí být „zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“.
To neznamená povinnost nechat se okrást. Ani pravidlo, že obránce smí použít pouze stejně účinný prostředek jako útočník. Jak vysvětluje Nejvyšší soud ve svém pozdějším stanovisku, obrana zpravidla musí být silnější, aby útok zastavila. Současně připomíná mezní příklad mimořádného nepoměru: usmrcení člověka při drobné krádeži.
Nejvyšší soud v roce 2009 odmítl plošný závěr o pastech
Právě tady by převyprávění starého případu bez pokračování čtenáře zavedlo na scestí. Trestní kolegium Nejvyššího soudu přijalo 30. září 2009 stanovisko Tpjn 303/2008. Výslovně uvedlo, že instalace a použití automatického obranného zařízení samy o sobě nutnou obranu nevylučují. Sbírka u něj odkazuje i na dnešní § 29.
Rozhodující není jen okamžik, kdy majitel zařízení připravil. Posuzuje se především jeho skutečný zásah: musí směřovat proti přímo hrozícímu nebo trvajícímu útoku a nesmí být zcela zjevně nepřiměřený jeho způsobu. Samotná nepřítomnost majitele na místě proto ještě nutnou obranu nevylučuje.
Stanovisko opravilo také argument, že majitel mohl místo zařízení použít pevné zamčené dveře. Nutná obrana není obecně podmíněna tím, že útok nešel odvrátit jinak. Doporučení pořídit lepší zabezpečení je rozumná prevence, ale samo o sobě není právním testem trestní odpovědnosti.
Věta „kdyby tam nelezl“ všechny otázky neřeší
U zloděje je pochopitelné řešit především jeho vlastní jednání. Před soudem se však vedle útoku zkoumá i obrana. Přelezení plotu neodpoví za majitele na otázku, jak silně zařízení zasáhlo a zda tím nepřekročilo zákonné meze.
Navíc nemusí zasáhnout zloděje. Nejvyšší soud ve stanovisku uvádí například hasiče při zásahu nebo dítě, které přeleze plot pro zakopnutý míč. Pokud zařízení zraní člověka, který není útočníkem, nebo reaguje zcela zjevně nepřiměřeně, může při zavinění přicházet v úvahu trestní odpovědnost, zpravidla z nedbalosti. Konkrétní posouzení záleží na okolnostech.
Ani výstražná cedule není automatické zbavení odpovědnosti. Varování a zabezpečení mohou podle soudu hrát významnou roli při hodnocení zavinění a okolností útoku. Nenahrazují však podmínky nutné obrany.
Ze srovnání obou soudních textů tak plyne praktické rozlišení: nelze tvrdit, že každá předem připravená obrana je zakázaná. Stejně chybné je ale přesvědčení, že každý, kdo neoprávněně vstoupí na pozemek, musí bez dalšího snést libovolné následky. Samotná skutečnost, že se někdo zranil, ani samotný vstup přes plot výsledek řízení neurčují.
Chatu chraňte zabezpečením a důkazy
Pro běžného chataře má větší smysl snížit možnost vloupání než spoléhat na budoucí spor o meze obrany. Policie při zazimování chat doporučuje zajistit okna, zamknout dveře, kůlny i garáže, odvézt cennosti a nenechávat venku nářadí nebo žebříky. Přidává nepravidelné kontroly a domluvu se sousedy.
Pomoci může alarm nebo vhodně nastavená kamera. Také ta ale má hranice: podle Úřadu pro ochranu osobních údajů nemá nepřiměřeně zasahovat do soukromí druhých. Podrobněji to rozebíráme v článku o záběru kamery u hranice pozemku.
Najdete-li při příjezdu známky vloupání, podle policie dovnitř nevstupujte, neuklízejte a volejte 158. Pachatel může být stále uvnitř a manipulací s věcmi byste mohli zničit stopy. Podobně i u ukradeného elektrokola s lokátorem pomůže policii předání konkrétních údajů, ne výprava za pachatelem.
Naštvání po krádeži má pochopitelný důvod. Při rozhodování o ochraně chaty je ale užitečnější otázka, zda opatření zabrání vloupání nebo pomůže pachatele dohledat. Zařízení zamýšlené k jeho zranění přidává vedle ztracených věcí ještě riziko vlastní trestní věci.
