Domů Rady a tipyRanní chlad a odpolední teplo mění tlak v pneumatikách. Výkyv o dvacet stupňů zkreslí TPMS a prodlouží brzdění

Ranní chlad a odpolední teplo mění tlak v pneumatikách. Výkyv o dvacet stupňů zkreslí TPMS a prodlouží brzdění

od Jiří Lhotský
Hliníkové kolo osobního automobilu s obutou pneumatikou
Doba čtení: 6 minut

Ráno teploměr ukazuje dva stupně a na palubní desce se rozsvítí varování tlaku v pneumatikách, odpoledne na slunci je přes dvacet. Podzimní teplotní výkyvy mění tlak v kolech o desetiny baru a zbytečně matou senzory i řidiče.

Podle technických norem amerického úřadu pro bezpečnost silničního provozu (National Highway Traffic Safety Administration) klesá tlak v uzavřeném plášti přibližně o 0,07 až 0,1 baru (1 až 1,45 psi) na každých 10 °C poklesu okolní teploty. Pokud v časném podzimu klesne noční teplota z odpoledních dvaceti stupňů na ranní dva stupně nad nulou, tlak v pneumatikách automaticky spadne o téměř dvě desetiny baru, aniž by z kola unikla jediná molekula vzduchu. Řidič tak často čelí falešnému poplachu palubních systémů, nebo naopak nevědomky riskuje nebezpečné přefouknutí na dálnici.

Fyzika stavové rovnice: Proč vzduch v pneumatice ztrácí tlak

Chování vzduchu uvnitř pneumatiky se řídí základními fyzikálními zákony termodynamiky, konkrétně stavovou rovnicí ideálního plynu a Gay-Lussacovým zákonem pro stálý objem. Pneumatika má pevně danou vnitřní geometrii vyztuženou ocelovým kordem, takže její vnitřní objem se při běžných změnách tlaku téměř nemění. Tlak plynu uvnitř uzavřeného prostoru je přímo úměrný jeho absolutní termodynamické teplotě měřené v Kelvinech.

Při ranních dvou stupních Celsia se molekuly dusíku a kyslíku uvnitř pláště pohybují výrazně pomaleji a narážejí do vnitřních stěn pneumatiky s menší kinetickou energií, což se na manometru projeví jako pokles tlaku. Pokud jste pláště naposledy kontrolovali za teplého zářijového odpoledne při pětadvaceti stupních Celsia, ranní pokles tlaku o 0,2 baru je čistě fyzikálním důsledkem ochlazení plynu.

Situace se však dramaticky obrátí, jakmile s autem vyjedete na dálnici. Třením běhounu o asfalt, deformací bočnic při odvalování (takzvanými hysterezními ztrátami pryže) a teplem z brzd stoupne teplota vzduchu uvnitř pláště běžně na 50 až 60 °C (přes 323 K). Mezi ranním stáním na mrazu a odpolední dálniční jízdou na slunci tak vzniká teplotní rozdíl přesahující padesát stupňů Celsia, což představuje posun tlaku o bezmála půl baru.

Digitální displej přístrojové desky zobrazující tlak v jednotlivých pneumatikách
WillisMoon / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Palubní systém TPMS při ranním poklesu teploty pod nulu často hlásí podhuštění, které po zahřátí jízdou zmizí.

Falešný poplach TPMS: Jak funguje přímé a nepřímé měření

Od listopadu roku 2014 musí být všechny nové osobní automobily v Evropské unii povinně vybaveny systémem monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS). Legislativa vyžaduje, aby systém řidiče varoval žlutou kontrolkou ve tvaru podkovy s vykřičníkem v momentě, kdy tlak v kterémkoli kole klesne o dvacet procent pod předepsanou hodnotu. V praxi se však setkáte se dvěma zcela odlišnými technologiemi, které na podzimní výkyvy počasí reagují úplně jinak.

Přímý systém (Direct TPMS) využívá miniaturní senzory integrované přímo ve ventilcích uvnitř každého kola. Každý snímač obsahuje piezoelektrický tlakoměr, teploměr a radiový vysílač s baterií. Pokud máte předepsaný tlak 2,3 baru, ranní mráz srazí hodnotu na 2,05 baru, což senzor okamžitě nahlásí řídicí jednotce. Palubní počítač rozsvítí varování a řidič propadne panice, že píchnul pneumatiku o hřebík. Po deseti kilometrech jízdy se vzduch v kole zahřeje, tlak vystoupá zpět na 2,25 baru, ale kontrolka u mnoha vozidel nezhasne, dokud vůz nezastaví nebo se systém manuálně neresetuje.

Nepřímý systém (Indirect TPMS) žádné drahé senzory ve ventilcích nemá. Využívá stávající snímače otáček protiblokovacího systému ABS a stabilizace ESP. Počítač neustále porovnává rychlost otáčení jednotlivých kol – podhuštěná pneumatika má menší dynamický valivý poloměr, a proto se musí točit o zlomek rychleji než ostatní kola. V tom však spočívá zásadní podzimní past: když ranní chlad sníží tlak ve všech čtyřech pneumatikách naprosto rovnoměrně, všechna čtyři kola se točí stále stejnou rychlostí. Nepřímý systém nezaznamená žádný rozdíl a varovnou kontrolku vůbec nerozsvítí. Řidič tak žije v falešném pocitu bezpečí, ačkoliv jede na podhuštěných kolech. Zkušební laboratoře německého autoklubu (ADAC) i mezinárodní inspekční společnosti (DEKRA) proto zdůrazňují, že nepřímý TPMS nikdy nenahrazuje pravidelnou fyzickou kontrolu manometrem.

Ranní podhuštění versus odpolední přehuštění: Co hrozí na silnici

Oba extrémy, které podzimní počasí přináší, mají přímý dopad na bezpečnost jízdy, životnost plášťů i spotřebu paliva. Ranní podhuštění má za následek, že se pneumatika pod tíhou vozu prohýbá směrem dovnitř. Střed běhounu se nadzvedává od vozovky a auto se opírá primárně o vnější ramena pláště.

Při ranních mlhách a mokrém asfaltu to znamená katastrofální zhoršení odvodu vody. Široké podélné drážky uprostřed běhounu nemají dostatečný přítlak k vozovce a riziko aquaplaningu nastupuje už při výrazně nižších rychlostech. Zároveň stoupá valivý odpor, což zvyšuje spotřebu benzínu či nafty o tři až pět procent. Jak je patrné i při sledování opotřebení u celoročních pneumatik, jízda na podhuštěném plášti způsobuje typické oboustranné ojetí okrajů dezénu a nadměrné zahřívání bočnic.

Ještě nebezpečnější situace však nastává, když vystresovaný řidič ráno po rozsvícení kontrolky TPMS zajede k první čerpací stanici a ledové pneumatiky dofouká na předepsanou hodnotu, nebo je ještě „pro jistotu“ přefoukne na 2,5 baru. Odpoledne, když teplota vzduchu vystoupá ke dvaceti stupňům a auto se prohání po dálnici rychlostí 130 km/h, vnitřní tlak v plášti vyletí k hranici 2,9 až 3,0 baru.

Přehuštěná pneumatika se promění v tvrdý balon. Běhoun se vyklene ven a styčná plocha s vozovkou se zmenší až o třicet procent. Auto jede fakticky pouze po úzkém pruhu uprostřed pneumatiky. Důsledkem je dramatické prodloužení brzdné dráhy na suchu, ztráta boční stability v zatáčkách a nepříjemné odskakování vozu na nerovnostech, které extrémně namáhá tlumiče, čepy a celou nápravu.

Kovový ruční tlakoměr s kruhovým ciferníkem pro měření tlaku v pláštích
Antti / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
Přesný ruční manometr umožňuje zkontrolovat tlak za studena dříve, než pneumatiku zahřeje jízda k čerpací stanici.

Srovnání provozních stavů a změn tlaku v pneumatice

Následující tabulka ukazuje, jak se mění tlak v modelové pneumatice s předepsanou nominální hodnotou 2,3 baru (při vztažné teplotě 20 °C) za různých podzimních podmínek a jak tyto změny ovlivňují chování vozu.

Provozní stav vozidlaTeplota v pláštiSkutečný tlakStyčná plocha a chováníDoporučený postup
Ranní start po mrazivé noci2 °C (okolí)2,12 bar (-0,18 bar)Větší plocha na ramenou, riziko aquaplaninguNepanikařit, vyčkat mírného zahřátí po 5 km
Běžná dopolední městská jízda18 °C (mírně zahřátá)2,28 bar (-0,02 bar)Optimální plný kontakt dezénu s vozovkouIdeální provozní stav bez nutnosti zásahu
Odpolední dálnice za slunce55 °C (silně zahřátá)2,58 bar (+0,28 bar)Pneumatika mírně tvrdší, menší valivý odporBěžná provozní dilatace, vzduch neodpouštět!
Chyba: Ranní dofouknutí na pumpě2 °C (dofoukáno na 2,4)Odpoledne až 2,88 barVyklenutý střed, prodloužení brzdné dráhy o metryZa studena odpustit přebytečný tlak zpět na 2,3
Prudké noční ochlazení pod nulu-5 °C (přízemní mráz)2,05 bar (-0,25 bar)Spuštění TPMS alarmu, vysoké tření bočnicZkontrolovat manometrem, zda nejde o defekt

Jak správně měřit a nastavovat tlak při podzimních výkyvech

Základní pravidlo, které většina řidičů porušuje, zní: tlak v pneumatikách se měří a upravuje výhradně za studena. Jako studená se pneumatika považuje v momentě, kdy vůz stál alespoň tři hodiny v klidu, nebo ujel méně než dva kilometry klidnou městskou jízdou. Jakmile ujedete pět kilometrů po obchvatu k čerpací stanici, plášť je již prohřátý a naměřená hodnota bude o 0,2 až 0,3 baru vyšší než skutečný studený klidový tlak.

Pokud musíte dofukovat na čerpací stanici po delší jízdě, musíte s touto teplotní přirážkou počítat. Máte-li předepsáno 2,3 baru, zahřátou pneumatiku na stojanu nafoukejte na 2,5 až 2,6 baru. Druhý den ráno před výjezdem pak tlak zkontrolujte vlastním manometrem a v případě potřeby jej jemně zkorigujte. Vlastní digitální nebo mechanický manometr za pár set korun v přihrádce spolujezdce je mnohem spolehlivější než kompresory na benzínkách, které často trpí mechanickým poškozením a jejich měřidla mívají toleranci až půl baru.

Podobně jako při ranním zahřívání motoru na volnoběh, které mechanice spíše škodí, ani bezhlavé zasahování do tlaku v kolech při každém ranním ochlazení autu neprospěje. Po každé úpravě tlaku na předepsanou hodnotu je nezbytné provést rekalibraci systému TPMS v menu palubního počítače (nebo stisknutím tlačítka SET se symbolem pneumatiky po dobu tří sekund). Tím řídicí jednotce potvrdíte, že aktuální ranní tlak je novým výchozím etalonem.

Pět zásad pro podzimní péči o pneumatiky

Pro zvládnutí podzimního období bezpečně a bez zbytečných výdajů za servis se vyplatí dodržovat pět osvědčených pravidel:

1. Předepsaný tlak hledejte na sloupku, ne na pneumatice
Číslo vylisované na bočnici pneumatiky (např. MAX LOAD / 44 PSI) označuje absolutní konstrukční limit pláště, nikoli doporučený tlak pro vaše auto. Správné hodnoty pro prázdné i plně naložené vozidlo najdete na kovovém štítku na B-sloupku dveří řidiče, na vnitřní straně víčka palivové nádrže nebo v manuálu k vozu.

2. Nepanikařte při ranním rozsvícení TPMS
Pokud se ráno po studené noci rozsvítí varovná kontrolka, ale auto nikam netáhne a volant nevibruje, jde s největší pravděpodobností o teplotní pokles pod mezní práh. Zastavte na bezpečném místě a vizuálně zkontrolujte, zda některé kolo není viditelně zploštělé. Pokud ne, pokračujte mírnou rychlostí a sledujte chování vozu.

3. Nikdy neodpouštějte vzduch z horké pneumatiky
Pokud odpoledne na dálničním odpočívadle změříte v pláštích 2,7 baru, nikdy vzduch nevypouštějte. Jakmile auto večer vychladne, tlak by spadl hluboko pod dva bary a ráno byste odjížděli na nebezpečně zborcených pláštích.

4. Nezapomínejte na rezervní kolo
Rezerva v kufru chladne stejně jako obutá kola. Plnohodnotnou i dojezdovou rezervu dofoukněte před zimou na horní doporučený limit (u dojezdových kol často až 4,2 baru), abyste v případě defektu nenašli v kufru nepoužitelný prázdný disk.

5. Sledujte průměrnou denní teplotu pro přezutí
Přechodné podzimní výkyvy jsou také signálem pro plánování výměny plášťů. Jakmile ranní teploty trvale padají k bodu mrazu, přichází čas připravit se na přezutí podle skutečných jízdních podmínek, jak detailně rozebíráme v článku o tom, kdy přezout na zimní pneumatiky bez zbytečného ničení měkké zimní směsi za odpoledního tepla.

Mohlo by se vám líbit