Teplotu vody v bojleru se vyplatí držet zhruba mezi padesáti a šedesáti stupni. Pod padesát stupňů roste riziko množení bakterie legionella, nad šedesát zbytečně stoupá spotřeba i tvorba vodního kamene a hrozí opaření. Kdo jede na spodní hranici, měl by vodu jednou za čas krátce přehřát.
Bojler patří k největším spotřebičům elektřiny v domácnosti, a tak řada lidí ve snaze ušetřit stočí jeho teplotu co nejníž. To se ale může vymstít, protože ve vlažné vodě se začne množit nebezpečná bakterie legionella. Na druhou stranu zbytečně vysoká teplota jen zvedá účet, urychluje tvorbu vodního kamene a hrozí opařením. Řešením je najít rozumný střed, který drží vodu bezpečnou a přitom neplýtvá. Vyplatí se vědět, proč se nemá jít s teplotou moc nízko, proč ani moc vysoko a jak nastavení zvládnout prakticky.
Proč nejít s teplotou moc nízko
Snižování teploty vypadá jako snadná úspora, jenže má svůj strop. Pod ním začíná zdravotní riziko.
Ve vlažné a stojaté vodě, zhruba mezi dvaceti a pětačtyřiceti stupni, se daří bakterii legionella, která může způsobit legionářskou nemoc, tedy těžký zápal plic. Nákaza hrozí vdechnutím jemných kapiček, například při sprchování. Podle odborného portálu TZB-info by se teplota vody měla pohybovat kolem padesáti až šedesáti stupňů, protože při poklesu pod pětačtyřicet stupňů riziko množení legionelly výrazně roste. Co z toho plyne:
- Nesnižujte teplotu pod padesát stupňů. Zvlášť u zásobníkových bojlerů, kde voda stojí, je nižší teplota riziková.
- Pozor na málo používaný bojler. Ve vodě, která dlouho stojí a nepoužívá se, se bakterie množí snáz.
- Riziko je i v potrubí. Legionella přežívá i v rozvodech s malým průtokem, ne jen v samotném bojleru.
Úspora pár korun tak nestojí za zdravotní riziko, a proto má snižování teploty jasnou spodní hranici.
Proč nejít s teplotou ani moc vysoko
Opačný extrém, tedy hodně horká voda, také nedává smysl. Nepřináší žádnou výhodu, jen samé nevýhody.
Podle energetické společnosti ČEZ je optimální nastavení mezi padesáti a šedesáti stupni, protože při vyšší teplotě může dojít k opaření a z vody se navíc více uvolňují minerály, které způsobují vodní kámen. Vysoká teplota přináší tři nevýhody:
- Vyšší spotřeba. Čím tepleji vodu ohříváte a udržujete, tím víc energie bojler spotřebuje.
- Rychlejší vodní kámen. Při vyšší teplotě se rychleji usazuje vodní kámen na topném tělese, které pak hůř předává teplo a spotřeba dál roste. Stejný princip jsme rozebrali u konvice v článku o tom, proč vodní kámen zvyšuje spotřebu a jak ho odstranit.
- Riziko opaření. Voda kolem šedesáti stupňů opaří velmi rychle, což je nebezpečné hlavně pro děti a seniory.
Ohřívat vodu nad šedesát stupňů je tak většinou zbytečné a spíš to škodí než pomáhá.
Jak nastavit teplotu prakticky
Když spojíte obě hranice dohromady, vyjde jednoduché a bezpečné nastavení. Klíčem je střed a občasné přehřátí.
- Držte zhruba šedesát stupňů. Nastavení kolem šedesáti stupňů je bezpečný kompromis, v létě při nižší spotřebě stačí padesát až pětapadesát.
- Jednou za čas krátce přehřejte. Kdo jede na spodní hranici nebo bojler málo používá, měl by vodu jednou týdně krátce přehřát nad sedmdesát stupňů, aby se případná legionella zlikvidovala.
- Přizpůsobte teplotu ročnímu období. V zimě vyšší, v létě nižší podle skutečné spotřeby.
- Zvažte směšovací ventil. Kde jsou malé děti nebo senioři, ochrání před opařením termostatický směšovač na výtoku.
Bojler je jedním z největších strávníků elektřiny, takže i pár stupňů dělá na účtu rozdíl. Kolik který spotřebič doma spotřebuje, se dá zjistit měřičem spotřeby, o kterém jsme psali v článku o tom, jak měřičem spotřeby najít v domácnosti žrouty energie.
Teplotu vody v bojleru se vyplatí držet zhruba mezi padesáti a šedesáti stupni, což je kompromis mezi bezpečností a úsporou. Pod padesát stupňů, a hlavně pod pětačtyřicet, roste riziko množení bakterie legionella ve vlažné stojaté vodě, kterou lze při sprchování vdechnout a onemocnět legionářskou nemocí, proto se s teplotou nemá klesat níž, zvlášť u málo používaných zásobníkových bojlerů.
Nad šedesát stupňů zase zbytečně stoupá spotřeba energie, rychleji se tvoří vodní kámen na topném tělese a hrozí opaření. Prakticky se vyplatí držet kolem šedesáti stupňů, v létě padesát až pětapadesát, kdo jede na spodní hranici, měl by vodu jednou týdně krátce přehřát nad sedmdesát stupňů, a tam, kde jsou děti nebo senioři, chrání před opařením termostatický směšovač.
