Botník na společné chodbě může vypadat jako nevinné rozšíření malého bytu. Jenže chodba není soukromá předsíň a při požáru slouží jako úniková cesta. O tom, co na ní smí zůstat, nerozhoduje zvyk ani počet sousedových dětí, ale pravidla domu a požárně bezpečnostní řešení stavby.
Nejprve se před dveřmi objeví rohožka a pár bot. Pak přibude skříňka, kočárek, dětské odrážedlo nebo jízdní kolo. Ostatní obyvatelé se kolem věcí ještě protáhnou, a tak mají pocit, že nejde o nic víc než o nepořádek. Právě tady ale vzniká častý sousedský spor: prostor před bytem slouží všem a současně může být jedinou cestou ven z domu.
Prostor před dveřmi není pokračováním bytu
V domě rozděleném na jednotky řadí nařízení vlády o společných částech nemovitosti mezi společné části mimo jiné vchody, schodiště, chodby a další komunikační prostory. To, že má někdo kus chodby přímo před svými dveřmi, mu proto nedává právo zabrat si ho stejně jako plochu uvnitř bytu.
Samotné tiché přihlížení sousedů také není trvalou vstupenkou ke skladování. Domovní řád může odkládání věcí výslovně omezit a vlastník, SVJ nebo družstvo může požadovat nápravu nevhodného užívání společných částí.
Podobné přivlastňování prostoru vyvolává spory také u parkování více aut před domem: dlouhý zvyk ještě sám o sobě nevytváří výhradní místo.
Jedny boty a vysoký botník nejsou totéž
Jednoduché pravidlo „na chodbě nesmí být vůbec nic“ v předpisech nenajdeme. Vyhláška o požární prevenci však vyžaduje, aby chodby a schodiště, které jsou součástí únikových cest, zůstaly trvale volně průchodné. U chráněné únikové cesty navíc nesmí způsob jejího užívání zvyšovat požární riziko.
Rozdíl proto může být mezi párem bot přisunutým ke stěně a volně stojícím botníkem. Skříň může zúžit průchod, bránit úplnému otevření dveří, převrátit se nebo přidat další hořlavý materiál. Kočárek či kolo se zase může rozjet, spadnout nebo zablokovat cestu ve chvíli, kdy bude chodba zakouřená a lidé se budou pohybovat potmě.
Neexistuje přitom jedno číslo, které by určovalo povinnou šířku každé chodby v každém domě. Jak HZS připomněl také v červnu 2026, rozhoduje typ únikové cesty a požárně bezpečnostní řešení konkrétní stavby. Argument, že zbývá ještě metr, proto bez dokumentace domu nic nedokazuje.
Na chráněné únikové cestě platí přísnější režim
Oficiální výklad Hasičského záchranného sboru k bytovým domům rozlišuje chráněné a nechráněné únikové cesty. Na chráněné cestě lze hořlavé předměty umístit jen při splnění stanovených podmínek. Nesmějí zmenšit minimální šířku, omezit dveře ani větrání a musí být zabezpečeny proti převržení, pádu či posunutí.
U nechráněné nebo částečně chráněné cesty musí zůstat možnost úplně otevřít dveře a volně projít. Ani tam tedy neplatí, že lze před byt odložit cokoli, pokud se kolem toho soused právě teď protáhne. Posuzuje se skutečná funkce cesty, nikoli jen pohodlí jednoho obyvatele.
Zvlášť problematické jsou věci u dveří na schodiště, u hydrantu, hasicího přístroje, rozvaděče nebo zařízení pro odvod kouře. Přístup k nim musí zůstat volný. Požární bezpečnost přitom nestojí na jediném opatření: význam má průchodná cesta i zavřené dveře, které mohou zpomalit šíření kouře a ohně.
Jak postupovat, když soused chodbu zaplnil
Nejprve má smysl souseda klidně upozornit na konkrétní problém. Místo obecného požadavku na úklid pomůže popsat, že skříň omezuje otevření dveří, kočárek zasahuje do průchodu nebo kolo blokuje hydrant. Věci sami nevyhazujte ani neničte; spor by se tím jen přesunul k náhradě škody.
Když domluva nezabere, vyfoťte stav chodby a obraťte se písemně na výbor SVJ, družstvo, vlastníka domu nebo správce. Požádejte je, aby situaci porovnali s domovním řádem a požárně bezpečnostním řešením stavby. Právě z něj má vyplynout požadovaná šířka i režim konkrétní únikové cesty.
Pokud předměty zjevně blokují východ, dveře, hydrant nebo jiné požárně bezpečnostní zařízení a správce nápravu neřeší, lze se obrátit na místně příslušný odbor prevence HZS. Tísňové linky 150 a 112 jsou určené pro bezprostřední ohrožení, nikoli pro běžné vyřizování sousedského sporu.
Nejbezpečnější řešení je jednoduché: boty a botník ponechat v bytě, kočárek nebo kolo uložit v místnosti, která je k tomu určená, a společnou chodbu nechat průchodnou. Výjimka může existovat, ale musí odpovídat dokumentaci a pravidlům domu. Pocit, že to nikomu nepřekáží, sám o sobě nestačí.
Kde končí obyčejná rohožka a začíná soukromý sklad ve společném prostoru? Právě na tom se sousedé neshodnou nejčastěji. Při rozhodování však nemá poslední slovo hlasitější obyvatel patra, ale bezpečné užívání domu.
Jde o obecný přehled. U konkrétní chodby je rozhodující dokumentace stavby, skutečný stav na místě a případné posouzení správce domu nebo HZS.
